Kluci z květináče - 9. až 11.díl

1. december 2012 at 15:00 | Márč
Přednastaveno.
| Autor: Márč & PetuLL | Web: originiall.blog.cz | Kluci z květináče | 9. až 11.díl | 1.prosince 2012 |
Alex:
Nevěděla jsem co udělat. Byl ke mně otočený zády a obličej držel v dlani, slyšela jsem jak posmrkával a projížděl si prstami vlasy. Nervózně jsem položila svojí ruku na jeho rameno a zmáčkla ho.

,,Prosím," začala jsem tichým hlasem. ,,mluv se mnou." cukl ramenem a já ho pustila ,,Vypadni." sykl z pod dlaní ,,Nepůjdu, dokud mi neřekneš, co se stalo." chytl se za vlasy. ,,Nic. Co by se mělo stát." podíval se na mě a stále měl narudlé oči. "Proč mi lžeš do očí? Vidím to na tobě." pořád jsem špitala a snažila se znovu navázat oční kontakt. Po té co se na mě krátce podíval, odmítal to udělat znovu. Pokaždém mém dotyku sebou jenom trhal. "Nešahej na mě." skoro až křičel a hystericky se ode mě odvracel. "Nialle, uklidni se. Nic jsem ti neudělala!" zvýšila jsem hlas a snažila se klidně mluvit. Vstal a vzdálil se ode mě. Zastavil se až na druhé straně místnosti. ,,Že si nic neudělala…" krátce jsem znovu zahlédla jeho oči. Cítila jsme, že ho ztrácím a nechce se mi vrátit. Nevědět co právě udělat, je ta nejhorší věc co může člověk zažít a mě se to dělo právě teď. Bylo mi do breku, poprvé v životě jsme chtěla pro někoho plakat. Ne pro někoho, ale pro něj. Nikdo delší dobu nic neříkal. Niall se dostal k oknu zády ke mně. Opatrně jsem k němu přistoupila a stoupla si k jeho zádům. Můj dech se dostával na jeho krk a já viděla jak mu po kůži naskočila husí kůže. ,,Proč si taková?" odpověděl po chvilce ,,Jaká?" uslyšela jsem nádech. ,,Jednou mě nesnášíš, po druhé se semnou chceš líbat a po třetí si všímáš jiných kluků." konečně se ke mně otočil. ,,Já-já," nevěděla jsem co na to mám říct ,,ty snad žárlíš?" chtěla jsem promíchat kartami, abych nebyla ta, která má na zádech terč. ,,Hádej." zasyčel a po chvilce se znovu otočil k oknu. ,,Ale proč?" nechápala jsem. Sklopil hlavu a já čekala, co řekne. ,,Miluju tě Alex" ukápla slza, ne Niallovi, ale mě. ,,Ničí mě, jak se otáčíš na chodbách za jinými kluky a to na toaletách byla poslední kapka," Vzdychl. ,,ale nedokážu na tebe přestat myslet." zírala jsem s otevřenou pusou do prázdna. Mě někdo milovat? Blbost. Kdo by mě chtěl? Jsme mrcha. Vzdálila jsem se od něj a prudce si sedla na madraci. Chvíli jsem tam jen tiše do blba zírala a podpírala si rukou hlavu. "Neznám tě tak dlouho, abych dokázala něco takového říct i tobě," řekla jsem do ticha, bylo slyšet jenom z okna, jak ptáci zpívali. "Líbíš se mi. Ale je to na mě moc rychlé." dodala jsem s nepřítomným výrazem ve tváři. Nevím, z čeho víc jsem byla popletená. Niall nic neřekl. Stál u toho okna, ruce položené na parapetu a se sklopenou hlavou. Bylo mi strašně, styděla jsme se za to, co jsem mu pravě řekla. Chtěl slyšet ty dvě slova, co před chvilkou řekl mně. Ale já místo toho ho bodla do zad, jak bylo u mě zvykem. Nedokázala jsem to říct, né nahlas. V duchu bylo slyšet opakovaně 'Já tě taky miluju', ale nešlo to ze mě ven. Mé oči začaly být naplněné slzami. Najednou jsem se prudce zvedla z madrace a setřela slzy. "Víš co. Půjdeme se někam projít. Nejspíš to nevyřešíme," chtěla jsem něco dodat, ale zastavil mě. "Nikam nejdu." řekl rozhodnutý. Ani se neobtěžoval otočit, jakoby mě už nikdy nechtěl vidět. ,,Jak myslíš," šla jsem pomalu ke dveřím. ,,měl by si vědět, že jsi jediný kluk, pro kterého jsem kdy plakala." poté co jsem to dořekla se po mé tváři znovu začali stékat slzy. Niall se pomalu otočil ke mně a pohledl do mé tváře. Uviděl mou ubrečenou tvář. Chtěl něco říct, ale já odešla z místnosti a zabouchla za sebou dveře. Vyběhla jsem ze dveří a neposlouchala za sebou jeho hlas, který mě volal. Do tváří se mi hnaly slzy, které jsem tentokrát nechala stékat po mých tvářích. Slyšela jsem, jak zamnou, běží, nechtěla jsem s ním mluvit. Ani jsem pořádně nevěděla, kam jsem to běžela, moje záchrana byl až tlustý sloup. Schovala jsme se a tiše na něj natiskla svá záda. Když jsem Nialla už neslyšela, schovala jsem obličej do dlaní a rozbrečela se úplně. Seděla jsem s hlavou opřenou o kolena. ,,Alex." z dálky na mě zavolal dívčí hlas. Sofie. Nechci s ní mluvit, s nikým, chci být sama a srovnat si to v hlavě. Najednou se vedle mě objevila Sofie a sedla si vedle mě. ,,Niall mi všechno řekl." začala a já měla sto chutí rozbrečet se ještě víc. Proč šel vlastně za ní? Vždyť ona mě bude poučovat! Řekne mi, co jsem udělala blbě, jako vždy. ,,Miluješ ho?" začala ,,Nevím." odpověděla jsem. ,,Víš to a moc dobře, jen si to nechceš přiznat." Pověděla. ,,Fajn." stoupla jsem si. ,,Miluju ho, spokojená?" stoupla si a objala mě. ,,Tak a teď běž za ním." otřela mi slzy a postrkovala mě kupředu. Nerozhodně jsem se rozhoupala a pomalu zrychlovala svůj krok, až jsem se objevila u dveří. Našich dveří. Nejistě jsem se otočila na Sofii, která se na mě zářivě usmála a ukázala dva prsty nahoru. Uměla povzbudit, když bylo třeba. Chytla jsem kliku a pomalu otevřela. Nikdo v pokoji nebyl. Zmateně jsem se otočila a zamnou, stál Niall s utrápeným výrazem. Objal mě a nepustil. Jeho tělo zahřálo to mé. ,,Promiň." omluvil se, ale já nevěděla za co. ,,Ty promiň." přitiskl mě k sobě ještě blíž, málem mě udusil. Nedokázala jsem to už v sobě dusit. ,,Miluju tě." zašeptala jsem neslyšně do jeho ucha a on se odtáhl ,,To jako vážně?" nevěřil mi, kdo by taky měl. Nepatrně jsem pokývla hlavou. Jeho oči začaly svítit a jiskřit, lhala bych, kdybych neměla stejné pocity jako on. "Tolik jsem doufal, že to od tebe uslyším." šeptal a přitom mi hladil tvář. Vzala jsem do ruky jeho dlaň z mojí tváře a pevně jí chytila. ,,Tohle bylo poprvé, co jsem to někomu řekla" usmála jsem se. Konečně se mi ulevilo, dostat ze sebe tu zátěž bylo ohromující a já se konečně cítila s někým dobře. Pokud nepočítám Sofii, ale s tou mi bylo jinak dobře, přátelsky. Byl to krásný pocit někoho milovat. Tiskla jsem Nialla k tělu a vdechovala jeho vůni a kolínskou. Obejmula jsem ho kolem krku a položila svoji hlavu na jeho rameno. Cítila jsem, jak jeho dech proudil po mém rameni. Zařízla jsem nehty do jeho zad a on udělal totéž. Po chvilce zajel níž a zmáčkl můj zadeček. Při jeho dotyku jsem se zachvěla po celém těle. Lehce se dotkl svými rty na mém krku, až mě šimraly jeho vlasy na mé bradě. Vzala jsme jednu ruku a rozcuchala tu blonďatou hřívu. Kousnul mě šibalsky do krku a já hlasitě vzdechla. Vzrušoval mě a on to moc dobře věděl. Netrvalo dlouho a už mě vášnivě tiskl na zeď a jeho polibky se přesunuly do výstřihu. Sundal mi tričko a odhodil ho, bůh ví kam. Za trikem letěla i podprsenka a po ní i Niallovo triko. Znovu se jeho rty zaměřily na můj krk a já mu vyskočila do náruče. Odnesl mě do postele, na kterou mě hodil a vlezl si na mě. Netrpělivě ze mě serval kalhoty a odhodil je na zem. Než mě znovu políbil, hodil přes nás deku a jeho hlava šla pomalu do mého klina s mrštný jazýčkem, který mi dělal na mém těle mokré cestičky. Byla jsem v sedmém nebi. Nikdy jsme toto nezažila. Když se znovu vrátil k mému obličeji. Políbil mě a já mu pomohla vysvléct z kalhot. Vyměnili jsme si pozice. Vlezla jsem si na jeho klín a zakroužila pánví, po očku jsem pozorovala jeho vzrušený výraz. Když jsem cítila jak se 'něco' zvedá v jeho boxerkách, položila jsem svoje tělo na jeho. A jako on jsem přes nás hodila deku a rovnou jsem zajela k jeho boxerkám, kam zabloudil můj chtíč a jazyk. Volal mé jméno a tlačil mou hlavu rukou ještě rychleji a tvrději. Také jsem třela svá ňadra o jeho rozkrok a tím volal a vzdychal ještě hlasitěji. Vrátila jsem se na vzduch a políbila ho na rty. Jeho ruka krátce zajela pod deku a prstem mi přejel přes tenkou látku kalhotek. Po té se dostal rovnou do kalhotek a jeho ruka mě nutila vydávat hlasité a vzrušené steny. Netrvalo dlouho a kalhotky leželi na nočním stolku ověšené na lampičce. Věděla jsem, co se stane, neměl na sobě ani boxerky, které jsem mu šikovně sundala. Byli jsme oba strašně nervózní, naše poprvé. Už chtěl něco říct, ale já ho zastavila polibkem. "Chci." špitla jsem a nechala ho, aby do mě vnikl. Byl tak něžný, opatrný, a když se mě už snad po 50té zeptal, jestli mě to nebolí, znovu jsem ho umlčela dlouhým polibkem. "Je to úžasný." řekla jsem mezi steny a nechala své tělo ovládnout vzrušením. Když docházelo k vyvrcholení, začal zrychlovat a byl vášnivější víc než kdy dřív. Oba nás to zmohlo, schoulila jsem se na jeho nahou hruď a poslouchala jeho srdce, které rychle bilo. "Děkuju za to, že jsi to mohla být ty. Nejúžasnější co jsem kdy zažil." zašeptal a políbil mě do vlasů. "I já děkuju." políbila jsem ho na kousek nahé kůže a přivřela oči. "Miluji Tě." řekli jsme oba naráz a mě začali v břichu šimrat tisíce motýlků. Povídali jsme si skoro celou noc a k ránu jsme konečně usnuli. Najednou se mě dotkla něčí ruka a já prudce otevřela oči. Přede mnou stál Liam a zíral na nás. Niall se taky vzbudil a vytřeštil oči. ,,Jak ses sem dostal?" zajímalo mě. ,,Dveřmi?" Niall se na mě podíval a já poznala, že jsme nezamkli. ,,Ty kokos." začala jsme se smát. ,,Co takhle zaklepat?" řekla jsem ,,Bouchal jsem jak zběsilý." Sykl. ,,Proč si nezůstal se Sofií?" konečně se ozval Niall ,,No v jejím pokoji je pravý Liam." odvětil ,,Oo copak tam asi dělají." na tváři se mi utvořil úšklebek. ,,Co by tam dělali?" nechápal ,,Hádej, budou cvičit zumbu." protočila jsem očima. ,,Ne Sofie by mi to neudělala. A navíc s ní nechodím." zavrtěl hlavou. Niall se na mě podíval a naznačil, ať toho nechám. ,,Máš pravdu, neudělala" zavrtala jsem se znovu do postele. "Jo a mimochodem…" ozval se ještě Liam a já vykoukla zpod peřiny. Ukázal na kalhotky, které stále leželi na lampičce. Zrudla jsem a rychle jsem je vzala a schovala pod peřinu.
Sofie:
Další den krátce po škole jsem volala Nině, mé tetě. Ptala jsem se jí ohledně dvou míst v květinářství pro Liama a Nialla. Zněla nadšeně, že se konečně někdo našel. Její květinářství navštěvovalo hodně zákazníků a ona nikdy nenašla vhodné zaměstnance. Takže spolu s jejím manželem sami obsluhovali. Na volná místa se hlásila spousta lidí, ale nedalo se na ně po čase spolehnout. Hodně jsem Liama a Nialla svým vyprávěním přikrášlila, takže hned svolila. Než jsem tu skvělou novinku šla říct klukům a Alex, ještě jsem si šla promluvit s pravým Liamem. Už mi vrátil klíče, sehnal si svoje a vybalil si, takže jsme oficiálně byli spolubydlící. Strčila jsem do zámku klíč, pootočila a natáhla se po klice. Liam seděl u laptopu a vypadalo to, že je na twitteru a dopisu je si s fanoušky, možná s Daniell. Vzhlédl na mě, když jsem nakráčela dovnitř. Na tváři měl úsměv, po chvilce se vrátil k zírání na monitor. Šla jsem si pro nějaké věci, abych se nemusela vracet, až tu novinu s prací povím klukům. Mobil, klíče, peněženka, to by mělo být vše. Nechtěla jsem myslet na to, že můj spolubydlící je můj idol. Strčila jsem věci do kabelky, pozdravila ho a šla za kamarády. Hned co jsem zaklepala na jejich dveře, otevřely se a stála tam Alex. S úsměvem mě obejmula a pustila dovnitř. ,,Čau kluci,' usmála jsem se na Nialla s Liamem, kteří byli zakoukaní do televize. ,,mám pro vás novinku." řekla jsem tajemným tónem. Kluci se hned na mě dychtivě otočili. ,,Jakou?" přiběhli ke mně, jako malé děti, když jim řeknete, že máte pro ně dárečky. ,,Budete pracovat u tety." rozpřáhla jsem ruce a čekala dobrý ohlas. Nikdo se ovšem neozval. ,,Kluci z květináče budou pracovat v květinářství, kdo by to byl řekl." uculila se Alex, která moc dobře věděla, jakou tetu myslím, popošla ode mě a stoupla si vedle Nialla. ,,Takže kdy začneme s tou prací u tvé tety?" zeptal se Liam. "Třeba hned. Chce vás vidět," řekla jsem a zadoufala, že neodmítnou. ,,pomáhá ji můj strejda, který vás bude kontrolovat pro začátek, jestli to děláte správně." dodala jsem ještě. "Co je těžkého na pracování v květinářství?" protočil oči Niall, který mi začínal pomalu připomínat Alex. "Divil by ses." odsekla jsem mu. Vyšli jsme z budovy a zamířili k nákupnímu centru. Naštěstí nás nepotkaly ječící fanynky, takže jsme byli v klidu. Já s Liamem jsme se potáceli za Niallem a Alex, kteří se drželi za ruce a dobře se bavili. ,,Docela jim to sluší." ozval se Liam ,,Hm." dívali jsme se na ně. Chtěla jsem, aby mě Liam taky chytil za ruku. Žárlila jsem na ty dva, jak jsou spolu šťastný, kdo ví, co včera dělali. Neodvážil se. Tentokrát bych ho neodmítla, byla jsem si tím jistá. Liam už pak nic neříkal a já pořád skenovala pohledem Alex s Niallem. Viděla jsem jak má hlavu na jeho rameni a krátce ho políbila na tvář. Přála jsem jí to, konečně byla šťastná. Nikdy jí žádný kluk nebral vážně, protože si z nich jen utahovala. Jenže, včera jsem jí viděla poprvé brečet a brečela pro něj. Taková nebyla, ale teď je. Nejradši bych Liama za ruku vzala sama, ale já jsem tip holky, která čeká, až kluk udělá první krok. Nedivím se, že se nikdy nestane to, co chci. Alex byla stejná jako já, jen o něco šílenější a drzejší, zajímavý bylo, že to co chtěla, dostala. Někdy si přeju být v její kůži. ,,Přestaň na ně koukat, jinak ti vypadnou oči z důlků." naklonil se ke mně Liam. ,,Neboj to se nikdy nestane." mrkla jsem na něj. Když jsme tam konečně došli, lidé v centru se po nás otáčeli. Viděla jsem jenom mobily v rukách a blesky, nebylo to dobrý. Rychle jsme zajeli po eskalátorech do druhého poschodí a už z dálky viděli tetčino květinářství. Bylo tam narváno, lidé vycházeli s květináčem v ruce, růžemi, hlínou a dalšími potřebami. Hned jsem si vzpomněla na ten den, kdy jsme si naklonovali kluky. ,,Aa Sofie, tebe jsem už neviděl let." přiklusal ke mně strýc a pevně mě objal. Teta mi z dálky zamávala, byla za pokladnou a tak nemohla přijít. ,,Ahoj strýčku, taky tě ráda vidím." Alex strčila prst do krku a dělala, že jí je z toho na zvracení. Chtěla jsem jí něco říct, ale místo toho jí plácl přes prsty Niall. Leknutím nadskočila a začala se smát. Když bylo konec objímaní, zašla jsem k Alex a jednu jí majzla přes hlavu, ta pokrčila rameny a my šli dovnitř. "Tak tohle je Niall a Liam." ukázala jsem na kluky, když se to kolem nás uklidnilo a přišla za námi i teta. S oběma si podala ruce a přeměřila si je pohledem. "Někoho mi připomínáte." řekla a zamyšleně se na ně podívala. Ucítila jsem na sobě hned Liamův pohled a já pokrčila rameny. "To se ti jenom zdá." mávla jsem nad tím rukou. ,,Tak pojďte." mávl na kluky rukou strýc a oni šli za ním. Teta se k nim připojila. ,,Běžte se třeba zatím najíst a za takovou půl hodinu přijďte." došli jsme ke kavárně v tichosti, nikdo z nás nepromluvil. Objednala jsem si expreso a Alex kapučíno. ,,Tak co? Jak to včera dopadlo?" nemusela odpovídat, určitě se udobřili, to bylo jasné. Alex se hned na tváři, vykouzlil zářivý úsměv. "Bylo to úplně úžasný! Velká romantika." rozplývala se. "Vyspali jsme se spolu a jsem ráda za to, že to byl zrovna on. Nikdy toho nebudu litovat." usrkla si kapučína, když nám pití zrovna donesli. Takže oni spolu spali? Myslela jsem, že si řeknou 'Miluji tě' a né, že se spolu hnedka vyspí. Začla jsem žárlit ještě víc. ,,To je úžasné." chtěla jsem ať to zní užaslé, ale spíš to znělo ironicky. Alex se na mě podívala rozhořčeně, ale pak jí něco zaujalo za mnou. Otevřela se jí pusa a vykulila oči. Otočila jsem se, ale nic tam nebylo. ,,Co je?" oklepala se. ,,Liam má holku, že jo?" zeptala se najednou. ,,Jo má, proč?" nechápala jsem. ,,A má kudrnatý vlasy a je tmavší pletí?" pokračovala. ,,No jo." ukazovala jsem jí fotky, jako správná fanynka jsem věděla všechno a bylo jasné, že s tím budu otravovat kamarádku. ,,Tak v tom případě máme problém." polkla, vstala a začala hrabat v kabelce ,,Co? Jaký problém?" našla peněženku, vyndala peníze a vzala mě za ruku. ,,Pokud jsem viděla dobře, tak taková holka šla zrovna po schodech nahoru." ukázala na jezdící schody. Rozeběhli jsme se a doufali, že to není Daniell. Běželi jsem co nejrychleji to šlo, zastavili jsme se až, když nějaká holka dala facku Liamovi. Otočila se k nám, byla to doopravdy Daniell. ,,A do prdele." vyhrkla Alex a podívali jsme se na sebe. Měla pravdu, byl to průser. Naštvaně kolem nás prošla a v očích ji byly vidět slzy. ,,Co se asi stalo?" vrhla jsem po Alex pohled a rychle šli za Liamem. Toho jsem zatahala za košily a otočila k sobě. ,,Co si jí řekl!" podívala jsem se na něho s vážným výrazem ,,No ptala se mě, co tu dělám a já na to, že jí neznám, tak ať se nezajímá," dala jsem ruce do dlaní ,,no a pak řekla ať si z ní nedělám srandu, že s ní chodím a podobně. Tak jsem jí řekl, že jsem jí nikdy neviděl a že miluju někoho jiného." Alex si odfrkla. ,,Víš, že jsi největší idiot na světě?" sykla na něj ,,To jako proč?" nechápal ,,Tohle byla Liamova holka," konečně jsem se ozvala. ,,právě si jim zničil vztah." dořekla jsem se smutným hlasem a představila jsi, jak se bude tvářit pravý Liam až se vrátíme na kolej. Už teď jsem věděla, že to nedopadlo dobře. Určitě se to dostalo k Liamovi. Chtěl ještě něco říct, ale já jsem ho zastavila. "Nic neříkej, jdu za Liamem." krátce a zklamaně jsem se na něj podívala. Opustila jsem nákupní centrum a nechala tam Alex s klukama samotné. Před dveřmi do svého pokoje jsem se nadechla. Za dveřmi se rozlehal vzlykot. Zaváhala jsem jestli tam mám jít, když jsem chtěla radši jít pryč a nechat ho samotného, otevřeli se dveře a v nich stál Liam. Vypadal podobně jako včera Alex. Objal mě hned, co mě uviděl. ,,Co se ti stalo?" věděla jsem to, ale ze slušnosti jsem se zeptala. Přece mu neřeknu 'Dneska se klon postaral o to, že tě Daniell nechala'. ,,Dan se semnou rozešla." brečel. ,,Prý mám jinou nebo co to povídala." pustil se mě a šel do bytu, teď už jsem nemohla odkráčet pryč. Šla jsem hned za ním a zavřela za sebou dveře. Liam si sedl na svojí postel a hlavu si složil do dlaní, vzlykal. "Liame..." špitla jsem a sedla si vedle něho. Něžně jsem ho pohladila ve vlasech a přitiskla si jeho hlavu na svojí hruď. Vzlykal mi do výstřihu, slzy mi smáčely tričko a pevně mě držel. ,,Bude to dobrý uvidíš." vzhlédnul na mě a v očích byla vidět kapička naděje. Usmála jsem se na něj a utřela mu slzy. ,,Neměl bych tě tím zatěžovat." pustil se mě. ,,Ne to je v pořádku." vzdychl. ,,Chtěl bych vědět v čem je ta chyba." to ti můžu klidně říct - já. Já to byla, ta co ti zničila vztah. Pustila jsem kluky do obchoďáku a nepřipravila je na to nejhorší. Je to jen a jen moje chyba. ,,Liame.. Já-já," zakoktala jsem se a zhluboka jsem se nadechla. Najednou se mi v hlavě honilo, že bych mu to řekla. Vzhlédl ke mně s uslzenýma očima a čekal co řeknu. Nic jsem neřekla. Zarytě jsem mlčela. ,,Co si chtěla říct?" rozbušilo se mi srdce. ,,Nic, nic." má zbabělost byla silnější než čest. Proč jsem sakra taková, Alex by to řekla a bylo by jí jedno, co si o ní bude myslet. Jenže já nejsem Alex, já jsem já a tak to i zůstane. Chvíli jsme se na sebe dívali a já hladila jeho ruku, aby znovu nebrečel. Pak zazvonil telefon, vylovila jsem ho z kapsy a všimla si jména na display 'Alex'. Překvapeně jsem to vzala, ale nebyla to ona. ,,Promiň nevěděl jsem, že je to Liamova holka." ozvalo se z telefonu. ,,Alex nedělej si starosti." sykla jsem a zadívala se na Liama, který se na mě díval. ,,Takže mi odpouštíš?" špetka naděje, která byla slyšet v repráku u mého ucha. ,,Ano Alex je to v pořádku." nebylo, pořád jsem byla na něj naštvaná a nejradši bych mu vynadala přes telefon, ale to bych neudržela jazyk za zuby a vyslovila bych určitě jeho jméno. "Nezníš tak." zašeptal do mobilu. "Teď nemůžu mluvit." řekla jsem a snažila se vyhýbat tomu, jestli mu odpouštím nebo ne. "Samozřejmě. Pozdravuj Liama a užijte si to." odsekl trošku žárlivě. Típla jsem mu to a znovu si sedla k Liamovi. ,,Alex tě pozdravuje." na tváři se mu objevil úsměv. ,,Ta šílená holka z chodby?" zeptal se. ,,Jo to je ona." oplatila jsem mu úsměv. Zahleděla jsem se mu do očí, které byli stále nešťastné a já to už nevydržela. ,,Liame musím ti něco říct."
Sofie:
,,Existuje stránka, kde mají návod jak udělat klony," začal se smát. ,,To jako myslíš vážně?" přikývnula jsem. ,,S Alex jsme si udělali dva," nadechla jsem se, jestli mám pokračovat. ,,jeden je podobný tobě a druhý Niallovi." usměv ho přešel, vstal z postele a otočil se ke mně. ,,Takže tím mi naznačuješ, že se Dan potkala v obchodě s tím tvým klonem?" řekl rozhořčeně, ani se mu nedivím. Nezmohla jsem se na slovo a tak jen přikývnu. ,,Vždyť ani není pravý, je to jenom kopie někoho živého," rozdýchával to, co právě slyšel. ,,ještě něco mi chceš říct?" sykl, nadechla jsem se a přemýšlela jestli mu mám něco říkat. ,,Rovnou mi ho můžeš ukázat ať mu můžu rozbít hubu." zakřupal prsty. ,,Ne to ne." vyhrkla jsem. ,,Proč ne?" zajímal se a já začala litovat toho co jsem se mu chystala říct. ,,Když klon potká člověka od kterého byl naklonován, zemře." měla jsem držek zobák, já vím. ,,Takže, když ho potkám, tak zemře." přikývnu a on se zasměje. ,,V tom případě ho chci vidět, abych ti to mohl nějak oplatit." tuhle stránku jsem neznala, byl naštvaný a to doslova. ,,Prosím to ne." špitla jsem. ,,Jako proč? Nechci, aby po světě chodil někdo, kdo vypadá stejně jako já." spadla mi slza a on pochopil. ,,Ty ses do něj zamilovala. Do někoho, kdo vypadá jako já." díval se na mě, ale já zírala do země. ,,V tom případě, něco musíš cítit ke mně," pořád mluvil on a procházel s netrpělivým výrazem v obličeji po pokoji. Nic jsem mu na to neřekla, nevěděla jsem odpověď. "cítíš?" řekl a já pocítila na sobě jeho pohled. Konečně jsem se odhodlala promluvit. ,,Jsem fanynka, každá z nás k tobě něco cítí." zastavil se a klekl si ke mně. ,,Jenže ty cítíš něco víc než obyčejná fanynka." nedokázala jsem se mu podívat do očí, protože měl pravdu. "Liame," řekla jsem se skleslým hlasem. Pak jsem se zarazila a nic neřekla, nevěděla jsem co. Nechtěla jsem znát pravdu, zamotalo by se mi to v hlavě ještě víc. Byli stejní vzhledem, ale přišli mi v chování rozdílný. Opatrně mě chytl za ruku, kterou měl najednou na mém koleni. Už se nezdál tak naštvaný, spíš se dožadoval odpovědi. ,,No," polkla jsem. ,,pokud mi to neřekneš, budu muset zajít za druhým Liamem." vyhrožoval mi, protože chtěl znát pravdu a já mu jí musela dát s nadechnutím jsem to řekla ,,Miluju tě, teda nevím jestli tebe, ale prostě tě miluj.u" vzlykla jsem a on se zaryl svými nehty do mého kolena. Cítila jsem jeho dotyk, přivřela jsem oči a snažila se uklidnit svůj dech, který se mi najednou po jeho dotyku zrychlil. Byla jsem zmatená, cítila jsem, jak se chvěju a nemůžu dýchat. ,,Díky." proč mi řekl díky? Za co jako? Vždyť jsem mu zničila vztah. ,,Za co jako?" chtěla jsme vědět. ,,Za to, že si se přiznala." pousmál se a stále u mě klečel a držel se mého kolena. ,,Ty se na mě nezlobíš?" podíval se na zem a pak znovu na mě. ,,Na tebe ne, ale na toho dvojníka." zavrtěl hlavou s úšklebkem na tváři. Přišlo mu to směšné, že něco takového může existovat, ale bylo to tak. Nic jsem mu na to neřekla. Stále jsem mlčela a pozorovala jeho ruku, jak držela mé koleno, které prstem hladil. Bála jsem se, že si najde klona. A ublíží mu, nám obou. Když jsem se odvážila pohledět mu do tváře, díval se na mě. Jeho oříškové oči mě pozorovali, neuhnuly někam jinam, stále se díval na mě. Po chvilce se ke mně přiblížil a sklonil hlavu. Když jsem neuhnula, lehce přiložil své rty na ty mé a dal mi malý, krátký polibek. V tu chvíli jsem se cítila divně, jako bych právě podváděla druhého Liama. Přitom byli jako jeden. Někdo zaklepal na dveře, Liam sebou škubl a konečně pustil mé koleno. Liam si hned stoupl na nohy a krátce se na mě podíval. Položila jsem si prst na svoje rty a přivřela oči, bylo to tak stejný, ale přitom úplně jiný. V poslední chvíli jsem se vzpamatovala. ,,Liame. Prosím." zakňučela jsem, připravoval se na klona. Bála jsem se, že ho napadne přijít a setkat se tváří tvář s pravým Liamem. Pořád se na mě díval a já se přemáhala, aby mi nezačaly téct slzy. Nechtěla jsem ho ztratit. Znovu se ozvalo klepání, ale teď i hlas. ,,Liame, no tak, já vím, že tam jsi. Otevři, kámo." to nebyl Liamův hlas, ale zněl mi povědomě. Liam vytřeštil oči a rychle otevřel. ,,Nialle," obejme ho. ,,Tak co?" ulevilo se mi. ,,Jo už je to lepší. Díky, že si dorazil" pustil Nialla dál a ten mě uviděl. ,,Přece bych tě nenechal samotného," zastavil se. ,,ale vypadá to, že mě tu ani nepotřebuješ." otočil se na Liama, který právě přibouchl dveře. ,,No to je moje spolubydlící, Sofie." ukázal na mě a Niall mi podal ruku. ,,Ahoj," řekl zdvořile a já mu svůj pozdrav oplatila. Znovu bylo ticho. Niall si nás oba dva přeměřil pohledem. "Že bych zase šel?" ukázal rukou ke dveřím. "Vypadáte, jako bych vás u něčeho vyrušil." ještě se uchechtl. ,,Ne Nialle zůstaň," chytl ho Liam ,,Sofie má moc milou kamarádku." Niallovi se rozzářily oři a já poznala, že mu to řekl naschvál. ,,Jaká je?" ptal se. ,,Šílená. Ta se ti bude líbit." podíval se na mě a ušklíbl se. "No. Ona tady zrovna není, takže,-" chtěla jsem ještě doříct, když jsme všichni tři uslyšely na chodbě hlasy. Nejvíc byl slyšet hlasitý smích. Niall pokrčil obočí, určitě mu přišlo jako by slyšel sám sebe. "no, tak už je tady." dopověděla jsem a rychle přiskočila ke dveřím, než to stihl udělat Liam. Nejspíš ho napadlo, že někde poblíž bude klon Nialla a Liama. Chytl kliku a já ji chytla hned po něm, naše ruce se dotkly a já ho chtěla ode dveří odstrčit. Stoupla jsem si před něj a snažila sundat jeho ruku z kliky, ten se nikam nepohnul a stál bez hnutí. Pobaveně se díval, jak lomcuju s jeho rukou. Pak jsem ucítila, jak jeho ruka povoluje, chtěla jsem mu proklouznout, ale bylo pozdě. Jeho ruce se ocitly na mých bokách a hned na to si mě k sobě přitáhl. Na stranu, kde jsem měla odhalený krk, mi dopadal jeho horký dech. Snažila jsem se dostat z jeho sevření, ale držel pevně. ,,Ehm," odkašlal si Niall a Liam mě pustil. Odstoupil od dveří. ,,Mohla by si říct Alex, aby sem zašla?" zeptal se mile a já přikývla. Otevřel jsem dveře, zrovna procházeli kolem a tak jsem čapnula Alex za puntíkaté triko. ,,Co. Hej," sykla a já jí dorvala dovnitř. ,,Sofie co to sakra," odmlčela se, protože zahledla Nialla, který na ní koukal pobaveně. ,,Nialle tohle je má kamarádka Alex." podal jí ruku, ale ona se ani nepohla ,,Nejlepší kamarádka." podívala se na mě. Vypadala naštvaně, nevím, jestli tím, že jsem jí vzala od jejího nového kluka anebo tím co tu zrovna nastalo. "Potřebujete něco?" zeptala se Alex a ani trochu milým tónem. Všichni jsme zakroutily hlavou a ta už rukou nahmatávala kliku. "Tak to bych mohla už jít." řekla nezaujatě a naposledy po mě hodila vražedný pohled. Proč to dělala? Než jsme stačili něco říct, zabouchly se dveře. "No, nemá moc ráda vaší kapelu." řekla jsem a pokrčila rameny. "Mám, jenom nemám ráda toho blonďáčka!" ozvalo se z chodby. Niall nevypadal moc nadšeně. ,,Co je to za blbku?" nadhodil. ,,Ta blbka je moje, jak už řekla nejlepší kamarádka," odsekla jsem ,,a myslím si, že zrovna teď nemá dobrou náladu." otevřela jsem dveře a zabouchla je Liamovi před nosem. Šla jsem za Alex a klukama. Co to mělo sakra znamenat? Právě teď jsem měla nejednu starost. "Alex." zakřičela jsem na ní, když ještě nestihla otevřít svoje dveře na chodbě. Otočila se na mě pořád s naštvaným pohledem. "Co?" sundala si boty a hodila je do bytu, když už pootevřela dveře. "Můžu dál?" konečně jsem jí doběhla. Kývla hlavou. Šla jsem dovnitř. Kluci leželi na nafukovacích madracích a povídali si. ,,Sofie co to sakra dělal?" začala ,,Liam mu zavolal." pokrčila jsem rameny. Alex si sundala kalhoty a hodila je na postel ,,A proč si mě do toho zatáhla?" obočí se jí nadzvedlo. Nadechla jsem se. ,,Řekla jsem Liamovi o nich" zašeptala jsem a ukázala na kluky ,,Cože si udělala. Sofie ty si snad zešílela!" začala hrabat ve skříni. ,,Ty jsi zešílela. Proč si byla na něj taková." našla tepláky. ,,Protože já už kluka mám a tomu jsem slíbila, že ho nepodvedum" natáhla si tepláky a málem při tom upadla. ,,ještě něco mi chceš říct?" protočila jsem očima ,,Už nic." šla jsem ke dveřím, musela jsem se tam vrátit. Ze slušnosti? Nebo že by ujištění, že mu to nevykecá? ,,Dneska je snad den debilnější už to být nemůže." sundala triko, které putovalo na stejné místo jako kalhoty. Kluci se na ní ani nepodívali, možná proto, že jí Niall už viděl a Liam, bůh ví, jestli taky ne. Když už konečně stála oblečená, šla semnou pomalu ke dveřím. "Nechápu, co tě to napadlo, vážně ne." položila si ruku na čelo. "Cítila jsem se kvůli tomu hrozně. Víš, cítila jsem se za to zodpovědná." pokrčila jsem rameny a sklopila hlavu. "Víš, jaký je tvůj problém? Jsi moc hodná." zastavili jsme se u madrací, kde byli kluci, kteří pozorovali naší debatu. "Já vím." řekla jsem a moje myšlenky zase začaly putovat jinam. V hlavě se mi odehrávalo, jak na mě křičel, jeho slzy, jak Liamovi vyčítal, že se s ním rozešla Dan. A pak ta krátká pusa, která mě zmátla. Nevědomky jsem si znovu položila prst na rty a přivřela oči, jak jsem to vždycky dělala. Alex se na mě celou dobu dívala a tak, když si toho všimla, vyjekla. "Co to mělo být?" chytla mě za tu ruku, kterou jsem měla na rtech. Provinile jsem se na ni podívala. "Sofie!" výhružně se na mě podívala. Znala mě, a proto věděla, co se stalo. ,,Nic se nestalo," řekla jsem. ,,Nedělej ze mě vola." kluci nevěděli, která bije. ,,Nedělej z rajčete, pomeranče Sofie." nevěděla, co má udělat a tak mi jednu vlepila. ,,Au. Říkám, že se nic nestalo." pohladila jsem si tvář, po které před chvílí projela Alexina ruka ,,Lež." má mě na háku ,,Radši bych se tam měla vrátit. Co když mu to poví." rozběhla jsem se co nejrychleji ke dveřím, otevřela jsem je a pak za sebou zabouchla. Alex jen něco namítla, ale já už jí neslyšela.
 

2 people judged this article.

Comments

1 Molly Molly | Web | 2. december 2012 at 12:33 | React

Naprosto dokonalé! :3

2 Emily Emily | Web | 2. december 2012 at 15:22 | React

Krásný ???  Až moc :-x

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement