Kluci z květináče - 5. až 8.díl

24. november 2012 at 17:14 | Márč
| Autor: Márč & PetuLL | Web: originiall.blog.cz | Kluci z květináče | 5. až 8.díl | 24. listopadu 2012 |
Sofie:
Najednou to všechno ztichlo, rány ustály a lomcování dveřmi taky a nastalo ticho. Až moc velké ticho. Sehnula jsme se a vzala si svou košilku. Liam mi ji vzal z ruky a nechtěl mi ji dát.

,,Prosimtě nemá cenu si ho na sebe dávat, když budeme u tebe pokračovat." zamrkal na mě svýma oříškovýma očima. Překvapeně jsem na něj vykulila oči. "Nějak si věříš." uculila jsem se na něj a poslepu začala hledat podprsenku, když mi košilku pořád odmítal dát. Ohla jsem se a rukou začala šmátrat po koberci. Sotva jsem se, ale mohla pohnout, takže po každém mém pohybu jsem se otřela o Liama. Když se mi ji pořád nepodařilo najít, zvedla jsem se a začala hledat vypínač. Liam tentokrát neprotestoval a nechal mě zapnout světlo i přes to, že nás někdo mohl slyšet. Když jsem se podívala už konečně při světlu na Liama ucítila jsem jeho pohled na mém těle, jak si mě celou projížděl a svlíkal mě pohledem u dolní části partie. Rychle jsem se zakryla županem, aby si mě dál nemohl prohlížet. Ten však začal znovu protestovat. ,,Hele, mě se líbí tvoje tělo." dal ruce k tělu a chtěl mi vzít z ruky župan, ale byla jsem rychlejší. ,,No a co?" konečně jsem našla podprsenku, otočila jsem se k Liamovi zády a nandala si jí. Nešli mi nandat ramínka a tak mi Liam přejel přes ramena a nandal mi je. Nandala jsem na sebe i župan, protože Liam pořád s košilkou protestoval, nezbylo mi ni jiného než, aby odemkl a otevřel. V tom nás vyděsil náš správce, který měl ruce v bok, za ním stála Alex jenom v podprsence a měla ruce na prsou. Byla podrážděná, ale jak nás uviděla, na tváři se jí objevil pošklebek. Liam pořád držel v ruce mojí košilku, kterou mi odmítal dát a tak, když viděl Alex se správcem, rychle strčil ruce za záda. Já byla nakonec ráda, že jsem na sobě měla župan a podprsenku. Alex se přestala tomu jenom ušklebovat a rovnou se začala nahlas smát. Správce se tvářil vážně, jako bychom něco provedli. ,,Páni, copak jste tam dělali? Sofie ty zvíře." zvedla obě obočí a smála se dál. Správce se na ní otočil. ,,Budete ticho slečinko, vy máte taky průšvih." přestala se smát. ,,No dovolte, to se nemůžu jen tak procházet v podprsence po chodbě?" dala ruce v bok. ,,Po večerce ne." odsekl ,,No tak v tom případě jsem šla za nimi." ukázala na nás. ,,Hledala jsem je a hle oni klidně začali beze mě." dala jsem dlaně na obličej. Proč vždycky já. ,,Půjdete všichni se mnou." Liam a já jsme neprotestovali, nemělo to cenu, ale Alex jen tak nikam nechtěla. ,,No moment, já nikam nepůjdu." stála na místě, jakoby jí slepili nohy izolepou k podlaze. ,,A to jako pročpak?" zeptal se jí správce ,,Protože já se nemuckala v kumbálu." ukázala na nás. ,,Říkala jste, že na vás nepočkali." Alex se na nás podívala a já vyplázla jazyk. ,,Ale no ták, vy nepoznáte srandu." vzala správce za rameno. ,,Ne." a kráčel dál. Šla jsme blíž k Alex. ,,Proč si sakra v podprsence?" pořád jsem nevěděla, proč tu litá skoro nahá. ,,Musela jsem nachvíli na vzduch. V pokoji bylo dusno" šli jsme do přízemí. ,,Jaký dusno?" nechápala jsem. ,,Líbala jsem se s Niallem, musela jsem prostě pryč." otevřela se mi ústa. ,,Proč ses s ním líbala?" Alex mě vzala za ramínko od podprsenky, natáhla a pustila. ,,A proč si tak strašně hekala? Znělo to, jakoby houkala siréna." pousmála se. "Neodpovídej mi na otázku otázkou." strkla jsem do ní. "Hele, nic se mezi náma nestalo. Nic to pro mě neznamenalo." pokrčila jsem rameny jakoby nic a hned na to ucítila Liamův pohled. Zatvářil se překvapeně a dotčeně, od té chvíli na mě nepromluvil. Chtěla jsem mu říct, že takhle by to dál nešlo, ale než jsem stačila cokoliv říct, zastavili jsme se spolu se správcem. Správce odemkl dveře do své kanceláře a nařídil nám, ať vejdeme. ,,Sedněte si" ukázal na židle a sám si na jednu sedl, jeho židle stála za velkým stolem. Poslechli jsme ho a čekali na nejhorší. ,,Když jsem byl stejně starý jako vy, taky jsem se tak choval." Alex nahlas vzdychla a protočila oči. ,,Dobře, chtěl jsem to provést po dobrém, vy nechcete takže to půjde po zlém." vytáhnul štos papírů ,,Nahlaste svá jména" dodal. My tři se na sebe podívali, věděli jsme, že to není dobré. "Poslouchám." Naléhal. ,,No ehm, já jsem Sofie Rose." začal hledat v kupě papíru. ,,Další." našel můj životopis. ,,Já se jmenuju Berta Zahradníčková." správce začal hledat životopis. ,,Tady žádná Berta není." vzhlédl na ní. ,,Vaše pravé jméno slečno." nandal si na ní brýle, když tak učinil, zvětšily se mu očí na tolik, že vypadal jako moje prababička. ,,Fájn, jsem Alex Peres." na rukou měla husinu. Byla jí zima. Podívala jsem se na Liama, který nehybně seděl. Alex se celá klepala, byla zima. Když si jí Liam všimnul, sundal své tričko a podal jí ho. Nenápadně jsem si prohlížela Liamovo tělo a pokaždé, když se naše oči střetly, rychle jsem cukla. "A vaše jméno?" kývl k Liamovi a já ztuhla. "Ehm.. Liam Payne." řekl nervózně. Po chvilce hledání konečně vyndal jeho životopis. Nejdřív jsem se překvapeně na něj podívala a pak mi došlo, že to je životopis pravého Liama. ,,Dobře." dal stranou tři papíry a zbytek schoval do šuplíku. ,,Můžete jít." udiveně jsme se na sebe podívali. ,,Dostanete nějaké prospěšné práce." dodal, při našem odchodu. ,,To jako s rukama?" znechuceně jsme si vzpomněla na klučičí toalety. ,,Ne Sofie, budeme pracovat nohama, jako opice, to zvládneš." její ruka mě znovu bouchla do zad. ,,Zítra vám dám po škole nějaké práce." odešli jsme z jeho kanceláře. Než jsme šli po schodech do svých pokojů, po otočení jsme si všimli, že jde za námi. Došli jsme k pokojům, já si odemkla svoje dveře a Alex šla s Liamem k nim. Teda než je správce zastavil. "Mladý muži, jste zapsaný u téhle slečny na pokoji. " ukázal na mě a Liam chvíli váhal. Chtěl něco říct, ale když si všiml, že má v rukách pořád mojí košilku jakoby změnil názor. Přiklusal ke mně a my spolu zalezli ke mně. Vešli jsme ke mně a Liam za sebou zamkl. ,,Proč zamykáš?" otočila jsme se k němu a on pomalu šel ke mně. ,,No něco máme rozdělaného, ne?" jeho ruka se dotkla mé paže a začal mě po ní hladit. ,,Pravé teď nemám zrovna dobrou náladu." ucukla jsme od něho. ,,Ale prosimtě." odhodil ze své ruky mou košilku, která dopadla přesně na židli. "Ne." zastavila jsem ho rukou, když mě chtěl políbit. "Zapomeň na to v kumbále." odtrhla jsem se z jeho náruče, do které mě mezitím uvěznil. "Proč najednou měníš názor?" pořád mi odolával a pokaždé, když jsem mu utekla, našel si způsob jak mě znovu ze zadu k sobě přitisknout. Nevzdával se. Chodila jsem po pokoji a on za mnou. Chytal mě a já ho pouštěla. Nedívala jsme se mu do očí, protože kvůli nim by mě chytil a já už nepustila. Pak jsem ale spadla na zem, zakopla jsem o židli a letěla dolů. ,,Jsi v pořádku?" naklonil se a já se podívala do jeho pronikavých očí. ,,Jo jasně." nepomohl mi vstát a ani já nevstávala. Už po několikáté přes tuto noc se ke mně přiblížil a políbil. Sama sebe jsem musela přemlouvat, abych nás zastavila. Nechápala jsem, proč jsme se v tomhle směru tolik přitahovali. Chyběl kousek a oba dva jsme se tomu poddali. Znovu mi začal zajíždět pod župan, který byl povolnější než kdy dřív. To byla ta správná chvíle ho zastavit. "To by stačilo." Otřela jsem se naposledy o jeho rty a zadívala se mu do očí. Nic mi na to neřekl, byl už smířený. Pomohl mi vstát, sundala jsem ze sebe župan a pověsila ho na háček. Po té jsem na sebe navlíkla košilku. Byli jsme spolu celý večer a nějak jsme se tomu napětí snažili nepoddávat, teda spíš já. Kdyby bylo na Liamovi, ten večer by dopadl úplně jinak. Po chvíli odešel k Alex. A já konečně zaspala. Sny jsem měla hodně zajímavý.
Alex:
Když jsem viděla jak Liam spokojeně naklusal k Sofii, musela jsem se prostě smát. Můj smích mi přešel hned, jak jsem za mnou zabouchla dveře, Niall si chtěl promluvit. ,,Nechci si s tebou povídat." odhodila jsme Liamovo triko a začala hledat to svoje. ,,Prosím." naléhal. ,,A co chceš jako slyšet?" napřímila jsem se a pohlédla na něj. ,,Proč si mi utekla?" vstal z mé postele, vypadalo to, že na ní byl celou tu dobu, co jsem já byla pryč. Nadechla jsem se a nevěděla co na to říct. ,,Poslouchám." přišel až ke mně a omylem mi šlápl na nohu. Já jen s ní ucukla, ale nic neřekla. ,,To co se stalo, byl prostě omyl." konečně jsem mu odpověděla. ,,Nevěřím ti." začala jsem znovu hledat své tričko.,,Ty mi v ničem nevěříš, ale říkám ti pravdu." konečně se objevilo moje triko a já se ho snažila vzít, když se moje ruka dotkla jeho ruky, která chtěla zvednout stejnou věc jako já. ,,Neříkáš mi pravdu." podíval se mi přímo do očí. ,,Jak to můžeš vědět." nadzvedlo se mi obočí. ,,Vím to, cítím to na tobě." jeho ruka mi přejela po tváři, krku až k ramenům. Cítila jsem jeho dotek, bylo to něco, co jsem dřív nikdy nepocítila. Nechci si připustit, že se mi líbí, prostě nesmím. Natáhl se a políbil mě na nos. Sakra, jsem v tom až po uši. V hlavě jsem měla zmatek, nevěděla jsem, co mám a co nemám udělat. Všechno co dělal on, bylo krásné a nedalo se mu říct ne. Už to prostě nešlo. Začal mě líbat na krku a pak na rtech. V tom okamžiku se jeho ruce dotkli mích zad a rozepnuli mi podprsenku. Obrana? Žádná, byla jsem jak přikovaná k podlaze. Chtěla jsme, ať to nikdy neskončí, když v tom vtrhl dovnitř Liam. "Panebože." vyhrkl hned jak nás uviděl. Nevěděla jsem co udělat dřív, nepopsatelnou rychlostí jsem se oblíkla a zmizela v posteli. Od té doby o tom nikdo nepromluvil.
Alex:
Do očí my začaly svítit sluneční paprsky, které mě probrali. Málem jsem zaječela, když v mé posteli ležel Niall. Po chvilce jsem se uklidnila a usmála se na něj. Zahleděla jsem se doprostřed pokoje, kde byli dvě madrace. Na jedné ležel Liam, který od včerejška neměl tričko. Chtěla jsem potichu vstát, ale najednou mě Niall chytil za ruku. ,,Kam jdeš?" začal si mnout oko. ,,Myslela jsme, že půjdu za Sofii." kroužila jsem hlavou a ta zakřupala. "Nikam!" stáhl mě zpátky do postele. "Musím. Navíc musíme jít vám koupit nějaké oblečení. Zapomněls?" mrkla jsem se na něj a znovu vstala, tentokrát jsem byla, ale rychlejší. Niall mě nestihnul zastavit. Ten na to nic neřekl a zabořil hlavu do polštáře.
**
Už jsme měli po škole a šli pro kluky, abychom mohli konečně vyrazit na nákupy. Najednou nás zastavil správce. ,,Víte, že dneska máte službu." začal s důležitým tónem v hlase. ,,Nebojte se začneme v pět." řekla Sofie. Správce se podíval na hodinky a přikývl. ,,Dobře v pět ať jste tady." odešel a my pospíchali za klukama. Kluci už na nás čekali. Netrvalo dlouho a došli jsme do velkého centrálu. ,,Kam nejdřív půjdeme?" ptala se Sofie. ,,Mohli bychom támhle." ukázal Liam na dámské spodní prádlo. ,,Já nevěděla, že chceš takovéhle spodní prádlo." ušklíbla jsem se. ,,Možná by ti i slušelo." dodala jsem. Rozhodli jsme se, že půjdeme do pánského oddělení a koupíme nějaké oblečení. "Bude to chtít spodní prádlo." mrkla jsem po klucích a prohrábla se v boxerkách. "A možná, když budete hodný. Zašli bychom i do dámského." řekla Sofie a schválně si u toho skousla ret. Kluci na nás vykulily oči. ,,Říkali jste, že tam nepůjdeme." Niall nevěřícně zvedl obočí. ,,No Sofie má vlastně pravdu." otočila jsem se od boxerek. ,,Docela bych potřebovala nové prádlo." podívala jsem se na kluky a začala se smát jejich výrazům. Nakonec jsme pomohli vybrat klukům něco na sebe. "Příště si to kupujete za svoje peníze." řekla jsem kysele a podala prodavačce kreditní kartu, když jsme měli v jednom z obchodů nakoupeno a šli se podívat do dalšího. Tentokrát něco pro nás holky. ,,Proboha vidíš ty boty?" hnedka jsem běžela k botám v dalším obchodě. ,,Zlatý?" zadívala se na mě Sofie, jakoby se právě dívala na prase, které jí čokoládu. ,,Náhodou jsou bombový." žasla jsem. Přišli k nám kluci. ,,Páni, zlatý boty." rozzářili se Niallovi oči. ,,To jako vážně?" Liam se začal tvářit podobně jako Sofie. ,,Proboha, tak já si koupím stříbrný." ukázala jsem vedle, kde stáli další úžasný boty. Zavrtěli hlavou a já pokrčila rameny. ,,Fajn, vy my neporadíte, takže zlatý vyhráli, máte smůlu Šmoulové." cvrnkla jsem Sofii do nosu a šla najít svoje číslo bot. Když už jsem konečně našla svoje číslo bot, ozval se za mnou Niall. "Co říkáš na tyhle?" ukázal prstem na pánské oddělení, kde na poličce stály červené boty. "Zbláznil ses, víš kolik stojí?" zakroutila jsem hlavou nad cenou, když jsme ji uviděla. ,,A pro sebe si koupíš." dal ruse na prsa. ,,Ale ty stojí o dost liber míň." mávala jsem mu před očima taškami s nákupem. ,,A když ti to nějak splatím?" mrkl na mě ,,Jako jak splatíš?" usmála jsem se. ,,Něco vymyslím." oplatil mi ho. ,,No ještě si to rozmyslím." otočila jsem se a odcházela pryč. ,,Ale no tak, jsou červený a tak, tak boží." kňučel, ale já ho radši nevnímala. "Navíc jsou to Supra boty? Chápeš?!" ještě zamnou, zakřičel. ,,Radši pojď." zavelela jsem a on poslechl. ,,Možná byste potřebovali práci." Sofie se po chvilce ozvala. ,,Jako jakou práci?" zeptal se Liam ,,Dneska máme přece pomáhat správcovi." dodal. ,,Ale práci za peníze." přidala jsem se do konverzace. ,,Moment." zastavila jsem se. ,,Sofie ty přece máš tetu?" začala přemýšlet jakou myslím. ,,Jo myslíš Ninu." rozpomněla si. ,,No, jak pracuje v květinářství." dodala ,,Mohli by tam kluci pracovat?" navrhla jsem. ,,To by mohli." usmála se.
Sofie:
"Zítra ji zavolám. Myslím, že budete hned moct nastoupit. Říkala mi, že hledá někoho na pomoc." ještě jsem dodala, než jsme zapadli do dalšího obchodu. Při pohledu na velkou ceduli s názvem 'Spodní prádlo' jsme hned zamířily dovnitř. Kluci byli v ráji. Koukali s otevřenou pusou na podprsenky a kalhotky, jakoby je ještě nikdy neviděli. My s Alex začali vybírat a kluci si zatím sedli na nejbližší sedačku v krámě. Vzali jsme s Alex několik páru spodního prádla a šli je vyzkoušet. Byli jsme v kabince a povídali si přes zeď. Když už jsem si po několikáté převlíkala spodní prádlo a házela ho do košíku, omylem mi spadlo tričko ven z kabinky. Nebyla jsem zvyklá pokládat oblečení na háček, ale přes dveře, aby každý viděl, že je obsazeno. "Alex? Můžeš mi prosimtě podat tričko?" zakřičela jsem na Alex, protože jsem na sobě měla jenom podprsenku a nerada bych se ukazovala. Ta se však neozývala. "Alex!" snažila jsem se zvýšit hlas, ale jako by byla hluchá. Chvíli jsem tam ještě ve zmatku čekala, že se třeba ozve. Až mi to tričko nakonec někdo podal. "Konečně, Alex!" vyhrkla jsem nadšeně a chtěla ho vytrhnout z oné ruky tričko. Jenže to nebyla Alex a vůbec to tričko nechtěl dát z ruky. ,,Popros." ozvalo se ,,Liame? Jsi to ty?" poznávala jsem ho podle hlasu. ,,Kdo by to jiný byl?" pootevřel dvířka, aby na mě viděl, ale já je zabouchla. ,,Nelez sem!" stále jsem se snažila dostat svoje tričko z jeho ruky. ,,Můžu aspoň nakouknout? Prosím, vrátím ti triko." řekl, nachvíli jsem se odmlčela. ,,Kde je Alex?" snažila jsem se změnit téma. "Hmm," odmlčel se Liam a mě napadlo, že se určitě rozhlíží. "Teď zrovna u podprsenek na druhé straně. Tak proto tě neslyšela." uchechtl se Liam a znovu strčil do škvíry moje triko. "Tak co?" naléhal Liam. "Fajn, FAJN!" byla jsem hrozně nervózní a tak jsem mu to dovolila. No, neměla jsem to dělat. Vlezl dovnitř a otevřel ústa. ,,Páni, ta fialová ti sekne." prohlížel si mě. ,,Buď ticho." rychle jsem mu vzala z ruky tričko a nandala si ho na sebe. Měla jsem triko na hlavě, najednou se dotknul mých boku. "Ani si ho nenandávej." zašeptal, abych to slyšela jenom já a to tričko mi sundal z hlavy. Přitiskl mě na zrcadlo v kabince a podíval se mi zpříma do očí. "Vážně Liame? Tady?" zakroutila jsem hlavou nad tím. ,,No jistě, že tady." zandal mi pramínek vlasů za ucho. ,,Vždyť nás někdo uslyší." rozhlédla jsem se do stran, jakoby nás někdo pozoroval. ,,Neboj, nikdo nás neuslyší." políbil mě na čelo, na nos a nakonec i na mé rty. "Pamatuj na to, že jsme kamarádi." ještě jsem stihla říct, než mě dlouze políbil. "Je to výhodný. Kamarád taky rád. Žádná láska. Žádný stres. Žádné slzy." usekávala jsem svojí větu pokaždé, když mi pusu zacpal polibkem. ,,Smůla." odsekl mi. "Smůla? Co když já nechci?" prudce jsme ho zastavila na mém krku. ,,Chceš." chytil mě za zadek. ,,Ne nechci." odstrčila jsem ho. ,,Jednou chceš a po druhé už ne. Měla by sis rozmyslet, co chceš." zůstal na druhé straně kabinky. Chvíli bylo úplné ticho, nikdo nic neříkal. "Prostě nechci." oblíkla jsem si tričko a vzala do ruky košík. "Jdeme zaplatit a musíme na kolej. Kvůli tomu správci." zadívala jsem se na mobil. Obešla jsem Liama, který tam pořád stál a šla hledat Alex. Ta pravděpodobně řešila barvu podprsenky s Niallem.
Sofie:
Vešli jsme na kolej a hned nás zastavil správce, který na nás čekal s mopy a gumovými rukavicemi. Řekli jsme, že si odneseme tašky a hnedka přijdeme. ,,Takže budeme uklízet záchody." vzpomněla jsem si na klučičí toalety a celá jsem se rozklepala hrůzou. ,,Sofie, nikdy si na klučičích záchodech nebyla, takže nevím, čeho se bojíš." vyšli jsme schody. ,,Alex, já za to nemůžu, že si měla románek na záchodě." praštila mě taškami. ,,Žádný románek na smradlavých, upocených záchodech nebyl." odmlčela se. ,,Za to ty si měla schůzku v uklízečským kumbále." vyplázla jazyk. Došli jsme k našim pokojům. Hodili tašky na zem a šli zase po schodech dolů. ,,Tak tady to máte." podal nám správce věci na úklid. ,,Budete uklízet po dvou." Dodal. ,,Jdu se Sofií." vyhrkla Alex. ,,Co já chci jít se Sofií!" naštval se Liam. ,,Alex myslel jsem, že půjdeš se mnou." zašeptal Niall do Alexina ucha. ,,Fajn, my s Niallem si zabíráme sprchy." vykřikla Alex a rozeběhla se po chodbě. Niall jako zběsilí běžel za ní. ,,Super, takže na nás zbyli záchody" zakňourala jsem, protože už od začátku se mi hnusily. Jakmile jsme došli s Liamem na záchody, měla jsem chuť odejít. Sice to nebylo tak strašné, ale ten smrad. Natáhla jsem si společně s Liamem gumové rukavice a naklonila se nad mísou. "Fuj." otřásla jsem se a zacpala si prstami nos.,,To je nechutný." přidal se Liam a já spláchla. ,,Tak a máme o jeden problém míň." oddechla jsem si a šla se podívat nad další mísu. Nikde už nic zrádného nebylo a tak jsme začali s Liamem utírat podlahu. ,,Promiň." Zašeptal, když byl blízko u mě. ,,Za co se omlouváš?" nejdřív jsem nevěděla. ,,Za to v kabince." osvěžila se mi paměť. ,,To nic, už jsem ti odpustila." usmál se. "To jsem rád," vzdychl a vzhlédl do mých očí. "neunesl bych, kdybys byla na mě naštvaná." dodal ještě a nepřestával mě pozorovat. "Co, kdybychom si to zpříjemnili?" navrhl po chvilce vytírání. "Jak to myslíš?" vzhlédla jsem od mopu s nechápavým výrazem. Začal se ke mně přibližovat. ,,Další svádění? Víš, že jsem tě už dneska odmítla." ušklíbla jsem se na něj. ,,Já vím." stál těsně u mě. Naše rty se přibližovaly, když v tom někdo vešel do místnosti. Uklouznul na podlaze. ,,Au, zatraceně." známí hlas. Odstrčila jsem Liama do kabinky až spadl do záchodové mísy. Zabouchla jsem za ním dveře. ,,Liame, jsi v pořádku," běžela jsem za pravým Liamem, který se válel po mokré podlaze. "Jo jasně." pohladil si potlučené boky a já mu pomohla vstát. "Co tady proboha děláš?" zasmál se, když viděl moje gumové rukavice a na zemi povalené dva mopy. Určitě ho i překvapilo, že jsem byla na pánských záchodech. "Ehm. Dostala jsem to spolu s Alex za úkol." mírně jsem zrudla a zasmála se tomu. ,,A co tady děláš ty?" zeptala jsem se ,,No nebudeš tomu věřit, ale potřebuju na malou" stále se na mě culil. Obešel mě a namířil si to přesně na stejnou toaletu, kam jsem před chvilkou strčila dvojníka. ,,Tam nechoď." předběhla jsem ho. ,,Proč ne?" zeptal se. ,,Protože je ucpaná." nadzvedla jsem ramena. Rozcuchal mi vlasy a vybral jinou kabinku. Jakmile odešel do kabinky, v rychlosti jsem si to zamířila za klonem. Ten chudák, si hladil bolavou hlavu. "Musíš tu chvíli vydržet, je tu Liam. Pravý Liam." snažila jsem se mluvit co nejtišeji. Už chtěl něco říct, ale zastavila jsem ho prstem na rtech a otočila hlavu směrem ke zvuku. Slyšela jsem spláchnout záchod. Potom jsem se vrátila zpátky za mopem a dělala, že uklízím. Liam hned na to přišel a usmíval se, očividně měl dobrou náladu. "Říkala si něco? Slyšel jsem hlasy." poupravil si košily a límec. ,,Ne nic jsem neříkala" zavrtěla jsem hlavou. ,,No dobře." zamhouřil oči, otočil se a odešel. ,,Uf." oddychla jsem si a šla pomoct klonovi z kabinky .,,Jsi v pořádku?" zeptala jsem se, když se ho snažím dostat ze záchodové mísy. ,,Jo dobrý, jenom bych potřeboval usušit kalhoty." podíval se na svojí část těla, která byla mokrá. Než jsem něco řekla, uslyšela jsem bouchnutí dveří. Leknutím jsem nadskočila a zabouchla mu kabinku před nosem. "Zapomněl jsem tě o něco poprosit. Potřeboval bych klíče od bytu, mám kufry před dveřmi. Tak si to tam dám a skočím za správcem, který snad bude mít ty klíče, co mi slíbil. Nemohl jsem ho najít, jinak bych si pro ně došel." pokrčil rameny a já nervózně přikývla a vyndala si pravou ruku z gumových rukavic. Z kapsy jsem vyndala hrst klíčů a podala mu je. "Tady jsou, ještě se tu zdržím. Takže pak zaklepu." mrkla jsem. Liam poděkoval a odešel. Když jsem opatrně nakoukla ze dveří, viděla jsem, jak si odemyká, klíčem od dveří jsem nás zamkla, aby nás opět nevylekal. "Už je pryč. Mužem se věnovat kalhotám," řekla jsem se širokým úsměvem na rtech. "a pak taky ještě dovytřít a umyvadla umýt." už jsem řekla se skleslým tónem.
Alex:
Drbala jsem kartačem sprcháče. Bylo to namáhavý, protože to nikdy, nikdo nedělal. Rozhlédla jsem se ze sprchového a uviděla na druhé straně místnosti Nialla. Byl zády ke mně a já pohlédla na jeho zadek. Drbala jsem jak zběsila a přitom koukala na jeho dokonalé pozadí. Jako na potvoru se otočil. Naše pohledy se střetly, teda hned po tom, co jsem se mu přestala dívat na zadek. Do obličeje se mi nahrnula červeň a já se na něj nevině usmála. Niall se na mě pobaveně podíval a já rychle zamířila svůj zrak na kartáč, pryč od něj. Po chvíli drhnutí jsem se znovu zaměřila na jeho zadek. Pokoušela jsem se. Protože pokaždé, když jsem se na něj podívala, pozoroval mě. Jednou rukou drbal nepřítomně sprchu a přitom mě pořád pozoroval. Když mi to začalo mít nepříjemný, rukou jsem mu naznačila, ať se otočí. Neposlouchal a hned na mě vyplázl jazyk. Když ani po deseti minutách se neotočil, hraně jsem se urazila. Nafoukla jsem své tváře, odhodila na zem kartáč a vyrazila za Niallem do sprchy. ,,Přestaň na mě čumět." zkusila jsem ho praštit, ale chytl mi ruku dřív než se mi to podařilo ,,Ty si taky na mě koukala." úšklebek na jeho tváři se mi zdál až moc roztomilý. Ruka mi povolila v jeho sevření. Přitáhl si mě k sobě a zatáhl za sebou. "Nedívej se tak na mě!" vyjekla jsem, když se znovu tak zatvářil. "Jak se nemám dívat?" znovu se ušklíbl a vyklubal na tváři roztomilý výraz. "Tak..Tak.. Roztomile!" vzdala jsem to, vážně jsem ho měla chuť políbit. Ten jeho roztomilý výraz mě prostě nutil. "Co mám říkat já? Když se zlobíš, jsi k zulíbání." řekl se šibalským úsměvem. "K zulíbání jo? Pojďme to vyzkoušet." zašeptala jsem do ticha naprosto bez rozumu. Přitiskl mě ke kachličkové zdi a jemně políbil na rty. Nejdřív mi jemně skousával dolní ret a pak, když se mi to líbilo, zaplul svým jazykem do mých úst. Po chvilce přešel do vášnivých polibků, ze kterých jsem mu jemně a sotva slyšitelně vzdychala do ucha. Jemu se to podle úsměvu líbilo. Jeho ruce se dostaly na mé boky, které mě při dotyku hřály. Už to nevydržel a zajel mi rukou pod tričko. Které mi později sundal a poté i rozepnul knoflík u kalhot a ty hned spadli pomalu na zem. Začal mě líbat na krku, jemně skousával a nechával po sobě stopy. Pomohla jsem mu sundat triko a samozřejmě i kalhoty, které nám oběma překáželi. Hrozně rychle se to seběhlo. A pak, když se mi pokoušel rozepnout podprsenku a vůbec mu to nešlo, mě polilo chladno. A to doslova. Niall při usilovném rozepínání zavadil loktem o sprchu, ze které hned začala stříkat studená voda. Hned na to jsem vyjekla a snažila se schovat z proudu studené vody. Niall mě však stáhnul zpátky, kde jsem byla, a přetočil studenou vodu na teplou. Voda se mi dostávala do vlasů a nasákla podprsenku s kalhotkami. Taky naše věci, které byly poházené ve sprše. Byla jsem chvíli vyděšená. ,,Doufám, že ti voda nevadí." jeho hlas mě uklidnil a to doslova. ,,Ne mám ráda vodu." usmála jsem se a on se znovu přitiskl k mým rtům. Vrátil se k rozepínání podprsenky a nakonec se mu to i podařilo. "Dokonce se i vysprchujeme." zasmála jsem se do polibku a nechala jeho ruce přejíždět po mém bříšku. Lehce mi přejel po lemu kalhotek a sledoval můj výraz, nic by se neodvážil, kdybych nechtěla. "CO SE TO TADY DĚJE?!" ozvalo se najednou a správce se rozkřičel na celé kolo. Vypnuli jsme vodu a rychle se oblíkli. Vylezli jsme ven s mokrými věcmi. ,,Proč jste sakra mokry?" zeptal se naštvaně. ,,No rozbil se kohoutek, tak jsem zavolala Nialla ať mi s tím pomůže." ukázala jsem na sprchu. ,,Vytřete to tady." podíval se na podlahu, kde byli vidět naše mokré stopy. ,,A běžte se převléct!" prohlédl si mě a odešel.
Sofie:
Došla jsem ke kabince, kde na mě pořád čekal Liam. S úsměvem jsem otevřela dveře a opřela se o ně. Když jsem však sklouzla pohledem k jeho nohám, všimla jsem si, že neměl kalhoty. ,,Proč sis sundal kalhoty?" napadlo mě jako první. ,,Přece nebudu v mokrých kalhotách." odpověděl. ,,Musíme zajít do pokoje." řekla jsem a šla odemknout. Podívala jsem se ještě jednou na Liama. ,,Nebo víš co, zůstaň radši tady," málem jsem se poslintala nad jeho boxerkami. ,,pro případ, kdyby tě někdo viděl na chodě." dodala jsem a odkráčela pryč. Došla jsem pro ty kalhoty k Alex. U sebe jsem žádné jeho neměla. Tam jsme se potkala s Niallem a Alex, kteří se byli převlíknout z mokrých oblečení. Ani nechci vědět proč. Pak se cestou semnou vrátily na sprchy a já šla za Liamem. ,,Tady." podala jsem mu čisté kalhoty. ,,Díky." usmál se a já mu usměv oplatila. Navlékl si džíny a já naposled zahlédla jeho boxerky. Všiml si, že ho pozoruju. ,,Copak?" zeptal se. ,,Nic." vyšlo to ze mě a nebylo to moc přesvědčivý, když si Liam nezapnul kalhoty a šel ke mně. Své dlaně položil na moje tváře a letmo mě políbil. Mírně jsem po jeho dotyku zrudla a při pomyšlení, že nemá zapnuté kalhoty ještě víc. Netrvalo to dlouho a znovu mě letmo políbil, pak znovu. Nechávala jsem si to líbit, dokud jsem neuslyšela, jak něco spadlo na zem. Svůj pohled jsem sklopila z jeho očí na jeho kalhoty, které byli na zemi. Podíval se stejným směrem jako já. ,,Nemusel jsem si je ani nandávat co?" zašklebila jsem se na něj a on mě znovu políbil. Ruce, které měl pořád na mých tvářích, mu pomalu sjeli až k mým bokům a nakonec mi rozepnuli poklopec. Uslyšela jsem stejný zvuk jako před tím. Kalhoty spadli na zem. Cítila jsem, jak znovu rudnu. Bylo mi divně, stát před ním polonahá. Chvěla jsem se po celém těle a cítila na sobě jeho pohled. ,,Jsi v pořádku?" zeptal se mě po chvilce. ,,Jo, je mi fajn." usmála jsem se a na Liamově tváři se objevil starostlivý výraz. Nemohla jsem se na něj dívat a myslet na to, že zachví-li poletí i tričko a tak jsem si ho k sobě přitiskla a začala ho vášnivě líbat. Netrvalo dlouho a po chvilce překvapení, když jsem se k němu natiskla, mi začal oplácet ještě horlivější polibky. Natiskl mě na zavřené dveře od kabinky a zvedl moje ruce vzhůru. "Myslel jsem," chtěl něco říct, ale já ho zastavila polibkem. "že jsme kamarádi." dodal a já se od něj odtrhla. "Teď mě to zrovna už nezajímá. Ale to nic nemění na tom, že jsme kamarádi." zašklebila jsem se a znovu ho políbila. Netrvalo dlouho a já mu vyskočila kolem krku, své ruce a nohy jsem omotala kolem něho a ještě těsněji jsem se k němu přitiskla. Musela jsem být těžká, ale Liam si naštěstí nestěžoval. Rukama mi vjel pod triko a hned na to mi ho sundal. Divil se, že jsem se nebránila. "Ochh. Máš na sobě tuhle úžasnou fialovou podprsenku." zacukroval a chvíli si ji prohlížet. Pak nohou vyrazil dveře od kabinky a zastavil až u umyvadel a na jedno z nich mě přitiskl. Viděla jsem svůj odraz v zrcadle, na kterém jsem byla přitisknuta. Líbala jsem Liama na krku a on mi to oplácel. Najednou jsme uslyšeli křupnutí. Bum. Umyvadlo pode mnou spadlo na zem a já s ním. Z trubky začala stříkat horká voda, která všude prskala. "Panebože." vykřikla jsem a schovala se za Liama, který se to snažil něčím ucpat. "Správce nás zabije!" hlavu jsem složila do dlaní. "To je moje vina sakra! Už nikdy víc tohle." řekla jsem vyděšeně, když jsem si uvědomila, co nám správce udělá. Liam najednou vyskočil ze země, vodu nechal stříkat a běžel za mnou. "Nemůžeš za to ty, ale já. Teď musíme za správcem." řekl taky splašeně, když ještě uviděl můj výraz, pohladil mě po tváři.
**
Narychlo jsme se oblíkli a šli hledat správce. Mezitím jsme zavolali opraváře a doufali, že dorazí co nejdříve. Správce se pomalu potácel po chodbě a my ho museli zastavit dřív než se dostane k toaletám. ,,Proč nepracujete?" okřikl nás hned jak nás uviděl. ,,No my vás hledáme." došli jsme k němu ,,A co potřebujete?" zvednul obočí a na čele se mu objevily vrásky. ,,No došli nám toaleťáky." napadlo mě. ,,Aha, no tak to pojďte za mnou." máchl rukou a my šli za ním. Otáčeli jsme se za sebe a doufali, že opraváři dorazili. Když nám podal role toaleťáků a chtěl jít s námi, rychle jsme ho zastavili. "Chceme vás překvapit." plácla jsem první co mě napadlo. "No doufám, že mile." zašklebil se, ale vypadal spokojeně. Odešel do své kanceláře a my s Liamem si oddychli. Když jsme se vrátili na záchody, opraváři už pracovali na opravách. ,,Páni jste tu rychle." žasla jsem. ,,No byli jsme tu poblíž." otočil se na nás jeden z opravářů a pak se znovu věnoval své práci ,,Kolik to tak bude stát?" zajímalo mě. Jeden z nich se znovu otočil a tentokrát jenom na Liama. "Myslím, že bude stačit podpis pro mou dceru." ukázal na Liama s kleštěmi v ruce. "Není problém." řekl a krátce se na mě podíval. "Vidíš, jak všechno zařídím?" sykl mi tiše do ucha, než mu opravář stačil podat propisku a papír co našel v kapse. "Aspoň něco, když si neumíš obléknout tričko." špitla jsem mu do ucha, zrovna když se podepisoval. Jeho tričko bylo naruby. Podal opraváři propisku s papírem. Opravář se usmál a poděkoval. Po chvilce měli hotovou svou práci. Sbalili své věci, pozdravili a odešli. ,,Uf." sklouzla jsem na podlahu a Liam hnedka vedle mě ,,No aspoň nemusíme uklízet podlahu." podívali jsme se na místnost, která byla zaplavená. ,,Jak uklízet? Vždyť je to tu pod vodou." seděli jsme na jediném suchém místě, které nás chránilo před nasáknutím kalhot. ,,Když počkáme, tak to samo uschne." mrkl na mě. Opřela jsem se o zeď a zavřela oči, nasávala jsem to ticho kolem mě. Nevnímala jsem co Liam dělá, ale mě se pomalu klížily oči. Naštěstí jsem, ale neusnula. Najednou se totiž rozrazily dveře. Leknutím jsem se nadzvedla, ve dveřích stála Alex. Rozeběhla se a spadla na mokrou zem. ,,Kruci, proč to vy ananasové neusušíte?!" Niall se objevil za ní a pomohl jí vstát. ,,Co se děje?" chtěla jsme vědět proč jsou tu. ,,Copak vás nemůžeme navštívit, když už máme po práci." protáhla si záda a v nich zakřupalo. Oba jsme jenom protočili oči. Zpátky jsme si při pomyšlení, že mám znovu uklízet, lehla. Liam ležel dál vedle mě, nohy měl pokrčeně a jeho hlava byla opřená o zeď. "Liame, proč máš obráceně to tričko? Ty jsi vážně ananas." ozvala se Alex a čekala odpověď. Ruku si dala v bok a sledovala jeho otrávený výraz. "Alex!" zavrčel a hlavu si schoval do dlaní. ,,Alex co?" stála tam. Liam se zvedl, sundal tričko a ukázal svojí hruď. Alex se na něj dívala, jako na svatý obrázek. Niall, který už stál hnedka vedle ní, se na ní podíval a sklopil hlavu. Žárlil? Nebo co. Najednou se otočil a rozeběhl se pryč. Málem spadl na mokrou podlahu. Alex se dostala z transu. ,,Nialle!" zakřičela a běžela za ním. "Tvoje tělo se mi líbí víc!" slyšela jsem spolu s Liamem. "Co to mělo být?" překvapeně jsem vstala a zvedla obočí. "Taková nebývá." Liam na to pokrčil rameny a tričko si obrátil do původního tvaru. "A zase jsme sami." řekl do ticha. Alex mi začala dělat starost. Nikdy se za nikým takhle nehnala. Že by z ní byl lepší člověk? Z ní? To přece ani nejde. Z lidí má jen srandu, a že by někoho měla ráda víc než sama sebe. Možná mě bere jako svojí polovičku, ale kvůli mně by se nikam nehnala. Liam si všiml mého zamyšleného obličeje. ,,Nad čím uvažuješ?" nevydržel to a zeptal se. ,,Nad tím co jsem teďka viděla." vzhlédla jsem na něj. ,,Nikdy Alex za nikým neběžela. Něco se s ní děje." pořád jsem to měla v hlavě. ,,Třeba se zamilovala?" ozval se po chvilce Liam. Nad tím jsem začala ještě víc uvažovat. Mohlo to tak být, ale taky nemuselo. Nikdy jejich kapelu nemusela, že by najednou změnila názor? Najednou jsem se v ní nevyznala. Vlastně nikdy jsem se v ní nevyznala. "Podle čeho soudíš, že je zamilovaná? Jsem její nejlepší kamarádka a tobě ta možná správná odpověď na její chování, došla dřív než mě." podívala jsem se na Liama, který seděl vedle mě a taky byl zamyšlený. V ruce pořád muchlal tričko a přemýšlel co odpoví. ,,Možná proto, že jsem kluk." drkl do mě ramenem. No dávalo to trošku smysl, asi kluci poznají, když jsou holky zamilovaný. Musela jsem si sní promluvit, ale jen my dvě, nikdo jiný. Už dlouho jsme si nepromluvili někde u kafe a zákusku. "Počkat. Když teda říkáš, že jsi kluk. Tak tomu určitě musíš rozumět víc než já. Jsem zamilovaná?" stoupla jsem si naproti němu a zazubila se. ,,Ty?" také vstal a zamyslel se. Čekala jsem na odpověď. Bušilo mi srdce, bála jsem se odpovědi ,,No," začal. ,,podle toho do koho." usmál se. ,,Jak to mám vědět?" trošku jsem věděla kam tím míří. ,,Víš to." usmíval se na mě. ,,No ty to asi taky víš co?" oplatila jsem mu usměv. ,,Já to vím a moc dobře." přistoupil ke mně. ,,Poslouchám." dala jsem ruce na prsa. ,,Jsi zamilovaná," políbil mě na čelo a zašeptal do ucha. ,,a to do mě." odtáhl se. "Víš, že si moc věříš?" pořád jsem měla zkřížené ruce. "Třeba to může být kdokoliv. Přemýšlel si nad pravým Liamem? Ten je totiž taky kus." řekla jsem schválně. ,,V tom případě bych měl jít za ním ne?" odsekl. ,,To v žádném případě." vyhrkla jsem. ,,Takže mě miluješ..." nastalo ticho, sklopila jsem hlavu a Liam se opřel o zeď. Jeho tělo pomalu sjelo už na suchou podlahu. ,,Máš pravdu," začala jsem. ,,jsem zamilovaná".
Alex:
Snažila jsem se ho doběhnout, ale on byl rychlejší než já. Míjel chodby a narážel do lidí, kteří procházeli kolem něj. Slyšela jsem, jak holky křičely a šílely, určitě to byly fanynky. Niall zaplul do teď už našeho bytu a zabouchl za sebou. Netrvalo dlouho a ke dveřím se seběhlo hejno holek. "Vypadněte!" sykla jsem naštvaně a odstrčila blondýnu, která se snažila vyrazit dveře. Odemkla jsem si klíčem, který se mi snažili vytrhnout. Co nejrychleji jsem zasebou zabouchla, byli jako psi. Obrátila jsem se k místnosti a pohlédla na nafukovací madraci. Ležel na ní Niall, hlavu zabořenou do polštáře. ,,Nialle," zašeptala jsem a doufala, že to slyšel. ,,co se stalo?" pokračovala jsem. Zkoušet být na někoho milý, byl v mém podání docela dobrý výkon. ,,Běž pryč!" ozval se rozhořčeně, jako by jsem mu vzala kousek sebe. ,,Nikam nejdu!"jeho hlava se zvedla a otočila na mě. Popošla jsem k němu a zahlédla narudlé oči. ,,Ty si brečel?" zajímalo mě. ,,Ne." odsekl. Brečel, věděla jsem to, jen mi to nechtěl říct. Bál se, že bych se rozesmála. U jiných lidí klidně, ale u něj nikdy.
 

1 person judged this article.

Comments

1 Emily Emily | Web | 25. november 2012 at 20:25 | React

Trošku delší, ale strašně se ti to povedlo :O Jak to děláš, že tak krásně píšeš? :-x

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement