Kluci z květináče - 4.díl

15. november 2012 at 18:23 | Márč

| Autor: Márč & PetuLL | Web: originiall.blog.cz | Kluci z květináče | 4.díl | 15. listopadu 2012 |
Alex:
"Takže, vy tu chcete zůstat." Začala jsem nervózně přešlapovat, když jsem si všimla, že se tu začínali zabydlovat. Na to nic neřekli, Liam s Niallem se dívali na fotbalový zápas v televizi. Jak typické.

"Tak to beru jako souhlas." Řekla jsme s úšklebkem a zahrabala rukou ve skříni. Vyndala jsem dvě nafukovací madrace a hodila je po nich.
"Na tomhle budete spát. Zítra vám musíme nakoupit nějaké oblečení. Sice na to padnou moje úspory, ale co bych pro vás neudělala." Kysele jsem se zatvářila, když po mě začali oba pokukovat.
"Na co čekáte, já vám to nafukovat nebudu." Protočila jsem oči.
"Budete si muset sehnat brigádu. Napadlo mě, že byste mohli pracovat u Sofiiny tety v květinářství." Pokrčila jsem rameny a zadívala se z okna, kde pomalu zapadalo slunce.
Sofie:
"Páni, máš to tu pěkný." pochválil mi Liam pokoj.
"Díky." začervenali se mi tváře.
"Kde máš kufry?" zeptala jsem se. Podíval se na mě svým kukučem, až jsem málem dopadla na palubkovou podlahu.
"No nejdřív jsem nevěděl, jak to bude." podrbal se na ruce.
"Jak to myslíš?" zeptala jsem se.
"Třeba jestli tu nebyl někdo přede mnou." pověděl.
"Ne nebyl." řekla jsem zbrkle.
"No pokud teda budeš souhlasit tak bych se rád stal tvým spolubydlícím." usmál se. Nepřemýšlela jsem o tom, jestli budou problémy hlavně s tím, jestli to uškodí klonům, jestli je budeme muset pořád hlídat, hlavně abych mohla bydlet s ním. "Jo jasně, budu ráda, když budeš mým spolubydlícím." podala jsem mu ruku a on mi podal tu svou a potřásli jsme si jimi. V tom jsem ucítila na svých tvářích lehký polibek.
"Za co to?" snažila jsem se zakrýt rozpaky.
"No, děkuju, že tu můžu být." pokrčil rameny a začal se bezvýznamně smát a já s ním.
"Tak já si jdu pro kufry a zítra tu jsem jako na koni." mrknul na mě a odešel ze dveří. Čekala jsem, až uslyším zabouchnutí dveří, abych se mohla, pořádně nadechnou, protože tomu stále nevěřím. Po chvilce se má ruka natáhla po klice, které se před pár minutami dotknul sám Liam Payne. Porozhlédla jsem se na chodbě, a když tam nikdo nebyl, začala jsem utíkat do Alexina pokoje. Byla jsem naštvaná? Jo to byla a pořádně. Jak je mohla pustit? Zabiju jí, prostě zabiju. Dám jí úkol a ona z toho udělá zas katastrofu. Honilo se mi hlavou tolik věcí, skoro všechny směřovali k tomu, že jedna přiletí Alex. Když jsem otevřela prudce dveře, kloni seděli na zemi a nafukovali madrace. Alex seděla na židli a četla si Bravíčko, které jsem půjčila Liamovo dvojníkovi. Vzala jsem jí ho z ruky, hned co jsem se dostala přes madrace.
"Hej proč mi to bereš." Zakřičela.
"Neměla si je náhodou hlídat?" chtěla jsem znít klidně, ale vůbec to tak neznělo.
"Jo měla, ale pan Okurka mi zdrhnul, když se začalo mluvit o jídlu." ukázala na Nialla, který zpozorněl poté, co se řeklo slovo jídlo. "A tady pan Salát musel hnedka běžet za ním." vlepila Liama do hlavy.
"Sakra, to bolí." začal si přejíždět místo, kde před chvilkou přistála Alexina ruka.
"Nemlať ho." zastala jsme se ho.
"Tak promiň." otočila oči v sloup, vytrhla mi časopis z ruky, sedla si a znova četla.
"To jim ani nepomůžeš?" pokrčila rameny a nepodívala se ani na mě ani na kluky.
"Proč jako to zvládnou sami ne? Vždyť to jsou něco jako roboti." otočili se mi panenky.
"Kloni!" horní čelist se začala třít o tu dolní, až to připomínalo broušení nožů. Alex uslyšela mé zuby a položila časopis na stůl. Vstala, obrátila se ke mně a pousmála se.
"Ne já ti to neodpustím, jsi nenapravitelná." věděla jsem, co se chystá, Alex se blížila pomalu ke mně.
"Hele tohle už na mě neplatí, nepodplácej mě." škodolibě se usmála a obejmula mě. Nalepila se na mě a nechtěla se pustit.
"Dobry, fajn odpouštím ti." mávala jsem rukama, ale Alex se stále držela. Pamatuju si, když nám bylo dvanáct a ona mi přebrala kluka, objímala mě dvě a půl hodiny.
"Pomoc" začala jsem se dusit
,,Sofinko, Sofinčičko." první fáze.
,,Ty jsi moje nejlepší kamarádka." druhá
,,Miluju tě zlatičko." třetí. Bouchla mě do zad a pustila se. Lapala jsem po dechu.
"Prosím už to nikdy nedělej." zavrtěla hlavou.
**Večer**
Sofie:
Po náročném dni jsem si dala dlouhou spršku. Pak jsem si vlezla s notebookem do postele a něco si pustila. Konečně byl klid, žádný kloni, žádná Alex. Relaxovala jsem u filmu do té doby, než jsem zaslechla klepání. Nejdřív jsem to ani nepostřehla. Pak někdo zabouchal znovu a silněji. Vylezla jsem z postele, vlasy si stáhla do culíku a zabalila se do županu. Tiše jsem došla ke dveřím a koukla se kukátkem, kdo to byl. Na chodbě byla tma a nikoho jsem neviděla, docela mě to vyděsilo. Když jsem se konečně uklidnila, chytla jsem opatrně kliku a pootevřela dveře. Stál tam Liam v trenkách a tričku. Nejdřív jsem nevěděla, který to je, pak mi ale došlo, že to bude dvojník.
"Co potřebuješ?" dívala jsme se na něj skrz škvíru ve dveřích.
"Nechceš se jít projít?" zašeptal s úsměvem na tváři.
Alex
Skoro už jsem spala, když jsem najednou uslyšela šramot. Mé oči se otevřely a přede mnou seděl Niall. Zděsila jsem se. Mé tělo se rychle posadilo a rozsvítila jsem lampičku.
"Co sakra děláš?" vyhrklo to ze mě, mé oči si za tu chvilku nezvykli na světlo.
,,Dívám se na tebe." pousmál se, vstal a vlezl do mé postele. Uviděla jsem znovu jeho modré oči.
,,Víš, kde jsme dneska skončili?" připomněl mi scénu na klučičích toaletách
,,Ne nepamatuju, víš já stále spím a ty by si taky měl" lehla jsem si a otočila se od něj.
Sofie:
Ani chvíli jsem neváhala a chytla se jeho nabízené ruky. Potichu jsem zabouchla dveře, aby nás nenačapal správce a vyrazili spolu po chodbě. Šli jsme ve tmě. Najednou někdo rozsvítil. Uslyšeli jsme kroky. Byl to správce.
,,Co teď?" špitla jsem. Liam se rozhlédl a uviděl dveře. Pořád mě držel za ruku a tak mě k nim odtáhl.
"Sem." Zavelel.
,,Do kumbálu." udivila jsem se. Kývl a tak jsme tam vlezli. Bylo tam těsno.
,,Páni tohle jsem si nepředstavoval." zašeptal mi do ucha a zamkl za námi klíčem, který byl pověšený vedle spínače.
,,Víš, že jsi nádherná." řekl najednou a pořád měl hlavu nakloněnou ke mně.
,,No nádherná nevím, ale děkuju." šeptla jsem. Chtěla jsme rozsvítit, abych mu viděla do tváře, ale zarazil mě. "Nerosvicuj, ještě nás tu najde." dotkl se mé ruky, která se už držela vypínače. Byli jsme na sobě namáčknutí. Stále měl ve své dlani tu mou a něžně ji prstem hladil. Ani nevím jak, ale ještě víc se ke mně přiblížil. Jeho čelo se dotklo mého a já už nemohla utéct. Vlastně jsem ani nechtěla. Jeho rty položil na ty mé a něžně mě políbil. Odtáhl se a já mu hladově polibek oplatila. Líbali jsme nejdřív něžně a pak jsme přešli do vášně. Ještě víc mě přitiskl na zeď a projel mi prstami moje vlasy. Culík se okamžitě rozpadl a gumička spadla někam do neznáma. Jeho ruce se dostali na můj župan a snažil se co nejrychleji rozmotat uzel, který mu překážel k dobytí mého těla. Když se mu to konečně podařilo, odhodil ho a znovu mě natiskl na studenou zeď. Jeho polibky se přesunuly na můj krk až k ňadrům, které ještě víc zvýrazňovala upnutá košilka na mém těle.
"Panebože." zavzdychal, když jsem si ho ještě víc přirazila k tělu. Najednou jsme uslyšeli venku hluk.
Alex:
Nic neříkal, otočila jsme se zpět a on stále na mě hleděl.
"Fajn, já vím, proč to teďka chceš rozebírat." znovu jsem si sedla.
,,Jsi nejkrásnější dívka, kterou jsem kdy potkal." trošku jsem se začervenala.
,,Páni, že si jich už viděl hodně" chytil mě za ruku.
,,No mně to stačilo." propletl prsty do těch mích.
,,Jsi blázen a navíc si jen kopie, nejsi pravý." pustila jsme se jeho ruky.
,,Možná nejsem pravý, ale jsem originál a jenom tvůj." než jsem stačila něco namítnou, přiblížili se jeho rty, k těm mým a políbil mě. Jeho dlaň se dotkla mé tváře. Líbal mě a nepřestával. Líbal jemně a jakoby věděl, co dělá. Zhoupnul se z boku nade mě a pomohl mi sundat tričko. Znovu mě začal líbat. Najednou se mi hlavou projela myšlenka, která mi říkala 'Co to sakra děláš? Okamžitě přestaň! To nesmíš!' ruce mě neposlouchali, až pak ho najednou odstrčili a nohy se k nim rádi přidali. Vstala jsem a řekla: "Promiň já-já nemůžu." hleděl na mě a nevěděl, co na to má říct. Utekla jsem na chodbu a vrazila do správce.
Sofie:
Správce se hádal s nějakou holkou. Byla to Alex. Zmlkli jsme a poslouchali, o čem se hádají. Chtěla jsem jít přiložit ucho ke dveřím, abych to slyšela líp, ale Liam mě nepustil. Už jsem chtěla něco namítnout, ale místo toho jsem hlasitě vzdechla, když mě hravě kousnul na krku. Možná až moc hlasitě, hádka najednou ztichla. Nevěnovala jsem tomu náhlému klidu moc velkou pozornost a přitlačila jeho hlavu ještě víc na můj krk a později výstřih. Dostal se z mé hrudi a pokračoval v líbání. Sundal mi neurvale košilku a netrpělivě lomcoval s podprsenkou, která mu bránila ve výhledu. Když se mu to konečně podařilo, hladově se přisál na místo pod podprsenkou. V tom někdo zalomcoval klikou a zabouchal na dveře. Oba jsme se překvapeně od sebe odtrhly a já nevěděla co udělat. Jediné štěstí bylo, že nás zamknul.
 

2 people judged this article.

Comments

1 Emily Emily | Web | 15. november 2012 at 22:19 | React

wow, krásný! :) jsem zvědavá jak to bude dál a jestli je Alex a správce uvidí spolu :D :-x

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement