Kluci z květináče - 3.díl

11. november 2012 at 22:21 | Márč
Dávám vám sem třetí díl, zítra bude KSM a 7.kolo soutěže :) udělala jsem jiné hlavní fotky k příběhům, myslím, že tyto jsou takové roztomilé :D

| Autor: Márč & PetuLL | Web: originiall.blog.cz | Kluci z květináče | 3.díl | 11. listopadu 2012 |
Sofie:
Zamířila jsem ke společenské místnosti, kam mi utekl můj spolubydlící Liam. Náhle se z rohu vynořil druhý Liam a hnal si to přímo na mě.

"Hej, co sakra děláš tady? Máš být s Alex." okřikla jsem ho dřív než do mě stačil vrazit.
"Hledám Nialla." tak on vážně utekl? Alex už teď si mrtvá. Neměla jsem moc na vybranou a tak jsem vzala Liamového klona a pelášila s ním do mého pokoje, kde ho nachvíli schovám.
"Tady zůstaň." řekla jsem, jakmile za námi zaklapli dveře.
"Třeba si pusť televizi. Ale hlavně se nesmíš potkat s pravým Liamem!" zhrozila jsme se při té myšlence.
"Jo dobře." pustila jsem ho za loket, kterým jsem ho táhla a on se usadil u televize. Když jsem zavírala za sebou dveře od bytu, ještě se na mě krátce otočil a usmál. Rychle jsem se naprosto omámená vzpamatovala a vystartovala do společenské místnosti. Když jsem tam přišla, uviděla jsem tam Liama. Chtěla jsem na něj zavolat, ale uviděla jsem, že se s někým hádá. Byla to Alex.
Alex:
Běžela jsem tak rychle, co to šlo, a doufala, že nepotkám Sofii, která by vzala hasicí přístroj a utloukla mě do dalšího podlaží. Doběhla jsem ke společenské místnosti a šla dovnitř, když v tom jsem narazila do Liama.
"A tady jsi, proč mi sakra utíkáš. Příště ti vlepím." díval se na mě jak na nějakého idiota v holčičím podání.
"My se známe?" ukázal na mě a pak na sebe.
"Hele nedělej blbého, utekl si mi z pokoje, pamatuješ? Nebo ti mám osvěžit paměť?" zvýšila jsem hlas. Ten na mě dál nechápavě koukal.
"Proč na mě tak zíráš ksakru? Spadli ti bobky anebo jsi viděl Santu?" myslela jsem, že mu jednu vlepím, ale pak se moje oči zaměřily na oblečení, které měl na sobě.
"Ty ses převlíkl?" zmateně jsem se zeptala.
"Ne v tomhle jsem přišel. Víš, možná sis mě s někým spletla." pousmál se a taky že jo spletla jsem si ho. Byl to pravý Liam a já mu nejen řekla, blbe, ale taky jsem naznačila, že se posral. Ty jsi blbá, jsi blbá, flákla jsem se do čela.
"Promiň, máš pravdu, spletla jsem si tě s jiným klukem, který jakoby ti z oka vypadl." zčervenala jsem a udělala několik kroku dozadu.
"Čau a promiň, fakt jsem nechtěla." mávla jsem rukou a otočila se. Za mnou stála Sofie s výrazem, který mi naznačoval, abych popadla něco na obranu. Rychle jsem se otočila do všech koutů místnosti. V tom jsem si všimla, jak tam Liam pořád postával a držel v ruce mobil. Rozeběhla jsem se dřív, než to stačila udělat Sofie a stoupla si před Liama. Než jsem na něj však stihla promluvit, viděla jsem, jak jeho pohled míří pryč z mobilu. Zadíval se přede mě a zamával.
"Kam jdeš?" usmál se a já si všimla řádky jeho bílých zubů. Asi používá Colgate, pomyslela jsem si. Stála tam udýchaná Sofie. Tiše jsem si oddychla tomu, že mě nemůže zabít. Jenže Liam si mě pořád nevšímal, jako bych tam vůbec nebyla. A to jsem stála u něj!
"Myslel jsem. No víš, že bychom mohli. Teda, že bys mi mohla ukázat náš byt." poškrábal se na krku, jak to vždycky dělal, když byl nervózní. Viděla jsem, jak se jí rozšířili zorničky. V tom se, ale zarazila. Hodila jsem na ní nechápavý pohled a ta zakroutila hlavou tak, že si jí skoro vykroutila.
"Bereš mě za spolubydlícího, že jo." zeptal se.
"Jo jasně, že beru, proč bych neměla." usmála se. Já dělala pomalé krůčky pryč od nich. Sofie si všimla, že se vzdaluju a pohlédla na mě vražedným pohledem, který mi říkal 's tebou si to ještě vyřídím a bude to bolet tak, že rok nevylezeš z postele' a toho je schopná. Jednou, když jsme byly menší, se na mě naštvala a vzala si na mě baseballovou pálku, týden mě bolely obě půlky. Ještě teď si na tu bolest vzpomínám a to si nedokážu představit, že mě přerazí židlí, možná i hůř, třeba po mě hodí ten obrovský kaktus na konci chodby. Au. Radši jsem se zastavila, abych to neměla ještě horší. Najednou se vedle mě otevřely dveře, které vedli na pánské toalety. Vyšel z nich Niallův klon. Strčila jsem ho zpět do místnosti a vlezla tam za ním.
Sofie:
Když jsme šli směrem za Alex a bavili se o našem spolubydlení, ztichla jsem. Byla jsem zticha, až do doby než se otevřeli dveře vedle Alex, kde byli klučíčí záchody. Vyšel Niall. Liam pořád mluvil, ale já ho nevnímala. Mé oči se výhružně podívali na Alex. Když mě zpozorovala, nechápavě pokrčila rameny, nevěděla totiž, co od ní chci. Až pak si všimla blonďatých vlasů, jak odchází pryč. Vzala ho ze zadu za tričko a vtáhla ho zpět do klučičích toalet. Liam se otočil, tam kam jsem celou tu dobu koukala.
"Kam zmizela ta tvá kamarádka?" zeptal se hned, jak mu došlo, že už není před námi.
"Šla na záchod." ukázala jsem na dveře
"To jsou, ale klučičí toalety." usmál se.
"Jo, no ona tam chodí, protože se jí strašně líbí ty mušle." řekla jsem a Liam se rozesmál.
"To jako vážně?" pořád se dokonale smál.
"Ne ona tam chodí očumovat kluky a mají tam lepší mýdla." zkusila jsem něco co by mojí kamarádku nedostalo do trapné situace.
"No to dává smysl." Řekl.
"Půjdeme se konečně podívat na tvůj pokoj?" zeptal se a já přikývla. V tom jsem si uvědomila, že v mém pokoji čeká dvojník. Rychle jsem poprosila o Liamův mobil, protože jsem svůj nechala v pokoji a zavolala na svoje číslo. Doufala jsem, že to dvojník vezme.
Alex:
"Pane bože, všude jsem tě hledala." vykřikla jsem. Někdo spláchnul a vyšel ze záchodu naproti nám. Kluk se nejdřív zarazil, zavrtěl hlavou a odešel. "Jo ty si mě hledala." přiblížil se ke mně už konečně Niall. "No vlastně tě hledal kamarád rostlináč." dodala jsem a odstoupila od něj.
,,Řekni mi něco." zůstal stát, ale jenom nachvíli.
,,Co by si chtěl vědět?" zeptala jsem se.
"Líbím se ti?" dotkl se prstem mé ruky a já ucukla.
"Cože?! Ne nelíbíš se mi, proboha jak si na to přišel květináči." zarazil se, ale pak se usmál.
"Lžeš." bušilo mi srdce.
"Tak to si hochu věříš." postupovala jsem dozadu a on za mnou, namáčkl mě ke zdi.
"Proč si to nedokážeš připustit?" pokračoval, pomalu se dostával k mým rtům, srdce bušilo víc a víc.
"Tohle nemůžeš, nejsi pravý, já-já." začala jsem koktat. V tom se rozrazily dveře a přišla uklízečka.
"Mládeži, tady není místo pro prasárny, běžte si ven!" zasupěla a já byla volná. Na chodbě už nikdo nebyl. Což bylo pro nás plus.
,,Pojď, musíme jít, dokud tu nikdo není." pověděla jsem a máchla před sebe.
"Dobře." kývnul hlavou. Nechtěla jsem s ním být o samotě, bála jsem se, né jeho, ale toho, že odpovím. Plížili jsme se po chodbě, až jsme se dostali v pořádku k mému pokoji. Otevřely se dveře a my vklouzli dovnitř. Zakřičela jsem v tu chvíli, když jsem uviděla Liamova dvojníka na mé posteli, jak si čte Bravíčko.
"Kde si to sakra vzal?" zajímalo mě jako první po šoku.
"Od Sofie." Odpověděl. "Od Sofie? Jak ses sem dostal?" má druhá otázka vyšla z mých úst.
"Zavolala mi."
"Ty máš telefon?" nechápala jsem.
"Nechala si ho v pokoji a tak jsem ho zvednul, volala, ať co nejrychleji opustím její pokoj." no jasně, půjčila si mobil.
"Počkat a jak ses dostal dovnitř? Bylo zamknuto." Pořád jsem na něj zírala.
"No, Sofi má od tebe náhradní klíče. Řekla mi, kde je má a tak jsem sem dostal." Pokrčil rameny, jako by se nic nedělo. Znovu otevřel časopis a začetl se. Přes rameno jsem viděla, že měl otevřenou stránku na rubrice 'Láska & sex'.
 

3 people judged this article.

Comments

1 Emily Emily | Web | 12. november 2012 at 14:07 | React

Dokonalý díl :D :D Nechceš to někdy vydat jako knihu? :D :)

2 Natalie. Natalie. | Web | 14. november 2012 at 19:29 | React

Takový trochu zmatek :D Ale je to fakt úžasné! :))♥

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement