Kluci z květináče - 2.díl

6. november 2012 at 19:06 | Márč
| Autor: Márč & PetuLL | Web: originiall.blog.cz | Kluci z květináče | 2.díl | 6. listopadu 2012 |
Sofie:
"Moment." popošla dál Alex a snažila si srovnat všechno v hlavě.
"Vy umíte psát, ale číst ne? Co jste zač? Rostliny z květináčů? Jo to vlastně jste." řekla jim s úšklebkem.

"Alex, vypadají jako oni, umí zpívat jako oni, psát a oblíkat jako oni. Číst asi neumí." dotkla jsem se jí a pronesla řeč, kterou jsem našla na té stránce
"A umí chodit na záchod anebo je budeme muset přebalovat jako mimina?" jako obvykle odsekla. Na to jsem nic neřekla a dál si prohlížela tu stránku. Po chvíli se Alex zamračila.
"Tak to se jich pravděpodobně nezbavíme." zakroutila hlavou.
"Umíš si představit, že by ti Liam Payne zaklepal na dveře? Sice bydlíme v Londýně, ale moc velká pravděpodobnost to není." pronesla a já pokrčila rameny. Měla pravdu, neočekávala jsem to. Po chvíli někdo zaklepal na dveře a já se odtrhla od počítače. Když jsem otevřela dveře, čekal mě šok.
"Ty jsi Sofie? Sofie Rose?" podíval se na mě kluk s těma nejčokoládovějšíma očima, které jsem kdy viděla.
"A-Ano jsem." zakoktala jsem rozpačitě. "Byl mi přiřazen tenhle byt. Prý jsi moje nová spolubydlící." nechápavě jsem se na něj podívala a pak si to uvědomila. Podávala jsem inzerát před půl rokem. Hledala jsem spolubydlícího.
"Aha." pokrčila jsem rameny. Ten kluk se poškrábal na krku a podal mi nesměle ruku.
"Promiň, že jsem se nepředstavil. Jmenuji se Liam Payne." když to dořekl, musela jsem se podržet dveří, abych znovu nepocítila příchuť studené podlahy.
"Můžeš chvíli počkat?" poprosila jsem ho a než stačil domluvit, zabouchla jsem mu dveře před nosem. Otočila jsem se a své tělo jsem namáčkla na dveře, aby se nikdo nedostal dovnitř. Vytřeštila jsem oči.
"Kdo to byl?" zeptala se kamarádka.
"Tomu neuvěříš." nadechovala jsem se, co to šlo, abych se dostala z šoku.
"No, když mi to nepovíš tak ti asi neuvěřím." kopla do Nialla. "Proč do mě kopeš?" zeptal se s úsměvem na tváři. "Jenom tak. Pro zábavu." mrkla na něj. "Alex, za dveřmi stojí pravý Liam." šla jsem k ní.
"To jako vážně? A co chce?" popošla mi naproti. "Přišel kvůli inzerátu." prozradila jsem.
"A co oni?" ukázala na klony. "Schováme je?" navrhla jsem.
"Jako kam? Pod postel? Vždyť tam se nevejdeš ani ty." měla pravdu, pod postelí nebylo moc místa, spíš žádné místo. "Tak do skříně?" zkusila jsem. Alex otevřela šatník.
"No do plné skříně se určitě vejdou, přece jen je můžeme rozkrájet a naskládat je tam. Jsou zelenina, nebudou to cítit." zabouchla dvířka od skříně. Kluci začali nervózně pošlapovat. Začali jsme přemýšlet. Minuty utíkali a za dveřmi stále čekal Liam "Mám to" luskla prsty Alex. "Co máš?" zeptala jsem se
"Hranolky." koukala jsem na ní jak na nějakého idiota.
"Jasně, že nápad" zavrtěla hlavou.
"Ty teď půjdeš pěkně ven a ukážeš mu kolej, zatím co já odvedu kluky do mého pokoje." slyšela jsem dobře? Moje kamarádka vymyslela něco normálního. To se nestává, vždycky myslí na blbosti. Kývla jsem a šla ke dveřím. Sáhla jsem na kliku a stiskla jí. Otevřeli se dveře jen tak abych proklouzla ven a nebylo vidět dovnitř. Liam byl opřený o zeď a začal se usmívat hned, co mě uviděl. Oplatila jsem mu úsměv
No co takhle si prohlédnou kolej a popovídat si?" začala jsem
"No klidně, ale nebudu mluvit o fanoušcích ani o klucích." nevině jsem se na něj podívala.
"Tak třeba." zamyslela jsem se a zadívala se před sebe.
"Nechápu to, proč můžeš být semnou na pokoji. Jsou pravidla, že kluk s holkou nesmí." podívala jsem se mu do tváře a zabočili na roh chodby.
"No. Má svoje dobré stránky, být oblíbený." pokrčil rameny a bylo vidět, že ho trápí nedostatek soukromí.
"Zařídil jsem si to u správce. Kluci, kteří podávali inzerát, tak se chovali strašně. O jejich bytech ani nemluvím. A pak jsem tam uviděl tvůj inzerát, no." pousmál se a v očích mu zajiskřilo. Na to jsem mu nic neřekla a my dorazili na konec chodby.
"A tohle je kaktus." ukázala jsem na velkou rostlinu s ostny, který ukončil chodbu. Liam se zasmál a začali jsme se pomalu vracet zpátky. Jenom doufám, že je Alex schovala.
Alex:
Podívala jsem se nalevo a potom i napravo. Nikdo nikde.
"Tak pojďte, než se vrátí." máchla jsem rukou na kluky.
"Kam to jdeme?" zeptali se "Hodně daleko, abychom nepotkali tvého dvojníka Liame." chytla jsem je za ruku a pomohla jim na chodbu.
"Já mam dvojče?" žasl.
"Řekla jsem dvojníka, tupče." protočila jsem očima.
"A ty nejsi pravý, takže by bylo lepší, kdyby ani nevěděl, že existuješ." postrkovala je chodbou.
"Ale já ho chci poznat a nejsem tupec!" neodbytně opověděl.
"Ale jsi." Dostrkala jsem je ke dveřím svého pokoje. Kluci se po chvíli začali po mém pokoji porozhlížet.
"Tak, kde budeme spát?" začal se Liam koukat po další posteli, když viděl jenom jednu.
"Kde máš ledničku?" ozval se na to hned Niall.
"Tady spát nebudete!" řekla jsem zahořkle.
"A kde jako budeme?" podíval se na mě Liam.
"To nevím, ale tady ne." škodolibě jsem se usmála.
"Kde máš ledničku?" ozval se znova Niall.
"Nemám ledničku." houkla jsem na něj. Podíval se na mě psíma očima.
"Dobře najdeš jí ve společenské místnosti, která je za rohem" Niall poskočil a rozeběhnul se ze dveří.
"Počkej, kam to sakra jdeš?!" popoběhla jsem za ním, ale mé kroky mu nestačili, byl za rohem a v mé hlavě se honila jedna věc 'Doufám, že je nepotká, protože mě jinak Sofča zabije' polkla jsme tak nahlas až jsem to sama zřetelně slyšela
"Dojdu pro něj." řekl Liam a běžel za ním. Super teďka mě vážně zabije a vystartovala jsem taky.
Sofie:
Zrovna, když jsme chtěli s Liamem zajít k nám do pokoje, zarazil se.
"Co?" zvedla jsem jedno obočí a podívala se na něj.
"Právě jsem zahlédl blonďatou hlavu. Vypadalo to na Nialla." změnil směr a místo toho, aby zašel do pokoje, otočil se směrem na 'společenská místnost'. V hlavě se mi jenom honila představa toho, jak škrtím Alex. Hned jsem se pousmála.
"Liame!" zakřičela jsem na něj, než mi stihl zmizet z dohledu. Prudce se zastavil a jeho čokoládové oči na mě zastavili. Doběhla jsme ho a snažila si uklidnit svůj dech.
"Kde by se tady vzal Nialla?" podívala jsem se na něj a zakroutila nechápavě hlavou. Chvíli přemýšlel a nakonec se chtěl stejně přesvědčit. Než stihnul zmizet, chytla jsme ho za loket a přitáhla k sobě.
"Žádný Niall tu není! Sedí doma u lednice!" vrhla jsem na něj štěněčí pohled.
"Fajn. Máš pravdu." pokrčil rameny a šli jsme zpátky do pokoje. Ještě několikrát se otočil, ale nikam už neodběhl. Myslela jsem si do té doby, než jsem se podívala vedle sebe a on tam nebyl.
 

1 person judged this article.

Comments

1 Janis* Janis* | Web | 7. november 2012 at 15:43 | React

Skvělý díl!! Moc se těším na další ! ;)

2 Emily Emily | Web | 8. november 2012 at 14:40 | React

Úžasný! :)

3 klarik33 klarik33 | Web | 11. november 2012 at 17:14 | React

Kde je lednička? :D super taky bych chtěla Liama nebo kohokoliv jako spolubydlícího! :-) kráásný dílek! :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement