I met you for a reason. - prolog

11. june 2012 at 15:18 | Márč |  I met you for a reason.
Tak pustila jsem se do nové povídky :D doufám, že se vám bude líbit :D
| Autor: Márč | Web: originiall.blog.cz | I met you for a reason. | 1.díl | 11. června 2012 |
Mé bezvládné tělo leželo na studené podlaze. Někdy přemýšlím, jaké je to po smrti. Bojím se ji? Ani náhodou. Možná bych konečně viděla po letech svou maminku. Pohlédla jsem na svou zakrvácenou ruku. Znovu jsem to udělala. Ublížila jsem si. Bílé kachličky byli zbarvené do ruda, do krve. Možná se ptáte proč si ubližuju.


***

Bylo mi čerstvě sedm let. Po těle modřiny a oči červené od breku. Každý den jsem seděla v pokojíčku a čekala až se můj slavný otec vrátí z hospody domů. Vždy to začalo tím, že se pohádal opitý s mou mamkou. Poté si vztek vybil na mě. Na malé a bezbrané holčičce, která za nic nemohla. Jednou to však odnesl někdo jiný. Osoba, kterou jsem tolik milovala. Maminka. Táta ji zbil tak, že upadla do bezvědomí. Než si uvědomil co udělal, bylo už pozdě. Převezli ji do nemocnice, kde na následky zranění umřela. Za několik dní si pro tátu přijela policie a odvedla si ho. Přišla jsem o oba. O milující maminku a o otce, kterého jsem v lástce moc neměla, ale byl to můj rodič. Dostal deset let, o všem za dobré chování ho pustili o pět let dřív. Což mi bylo dvanáct. Nepodívala jsem se mu do tváře. Nedokázala jsem to. Bil mě i mou mámu. Tak moc jsem se ho bála. Tu dobu co tu nebyl jsem žila u své babičky, která byla z otcovi strany. Vždy říkala, že byl zvláštní dítě, ale takhle zvláštní si opravdu nemyslela. Strávila jsem v jeho péči několik měsíců, než se znovu pustil do toho, čemu on říkal zábava. Po nocích jsem vzlykala do polštáře. Jednoho dne jsem toho měla už dost. Vzala jsem do rukou žiletku a řízla se přesně do tepny. Krvácela jsem rychle a bezbolesti. Probrala jsem se až v nemocnici. Doktoři se mě ptali, proč jsem to udělala a co ty modřiny, které mám po celém těle. Mlátí tě někdo? Ptali se, ale já vždy zavrtěla hlavou. Bylo jasný, že by se to táta dozvěděl a taky bylo jasný, že by ho znovu pustili a celé by se to opakovalo. Naštěstí to vyřešil sám. Za to co mi způsobil si prohnal hlavou kulku.

***

Úžasná rodina, že? Teď žiju u své tety, mamčiny sestry. Je moc milá, hodná a je s ní zábava, ale není rodinný typ. Je ji přes dvacet a musí se starat o sedmnástiletého haranta, jako jsem já. O všem ona to bere z humorem. Prý jsem její malý mazel. Přitom jsem vyšší něž ona a to skoro o hlavu. O tom, že se stále řežu neví. Možná vás zajímá proč to stále dělám. Od té doby co jsem s tím začla, mě to uklidňuje. Ta příjemná bolest. Ten adrenalin. To, že jste pohlceni do svého světa. To je to, co na tom miluju.
,,Steph, dělej musíme za babičkou." ozvalo se z přízemí a já vystartovala na nohy. Trošku jsem se zakymácela, abych udržela rovnováhu. Budu to tu muset pak uklidit. Naštěstí, že mi sem teta neleze. Říká, že musím mít soukromí a to co tu dělám ji je prý ukradený. Hlavě, když nebude bordel v kuchyni, v obýváku nebo v jiných místnostech, kromě mého pokoje a mé vlastní koupelny.
Vytáhla jsem ze zásuvky pár obvazů. Zamotala je okolo své zraněné ruky a vzala si mikinu, abych zakrila stopy. Vyběhla jsem z pokoje, skočila jsem z pár schodů a zamířila si to k tetě, která čekala u vchodových dveří.
,,Co ti tak dlouho trvalo Stephanie." zašklebila se teta a otevřela dveře do realného světa. Realného proto, protože v tom mém jsem byla zasněná pořát a vyjít ven, bylo pro mě dost namaháve, když ten můj svět je tak blízko a je mnohem snažší se tam dostat. A to přes žiletku.
,,Babička už čeká." poklepala nervózně nohou a nechala mě vyjít první. Kdyby vás to zajímalo, tak babča, tedy ta co se o mě těch pět let starala, byla v domově důchodců. O všem na její věk, byla docela čiperná. Vždy mě rozesměje, když se snaží usmát a přitom chytat protézu, která jí padá z úst. Nastoupili jsme do tetinýho auta. ,,Kdy si uděláš řidičák?" pověděla a připoutala se.
,,Až se mi bude chtít." zazubila jsem se na ní. Falešný úsměv mi šel vždycky. Zakrýt bolest, byla pro mě hračka a to v každých případech. Nikdo nemusel vědět, co provádím v koupelně.
,,No já tě do školy vozit nebudu. Víš, že začíná už zítra." nadhodila a nastartovala auto.
,,Tak do školy chodit nebudu."
,,No to né slečinko, pěkně tam budeš chodit. Ikdyby jsi tam měla dojít těch několik kilometrů pěšky." protočila jsem očima a vyjeli jsme za babčou. Moc se mi tam nechtělo. Ne kvůli tomu, že bych ji nechtěla vidět. Spíš mi vadil ten smrat, který tam ty starouškové měli. No jo staří nezapřou v žádném ohledu.
Zastavili jsme před vchodem a zamířili dovnitř. Rozhlédla jsem se po místnosti, která připomínala mraveniště důchodců. Dalo nám chvíli než jsme jí našli. Hned jak nás spozorovala nám zamávala a my se pomalu drali k ní. Po cestě do mě stačil někdo vrazit.
,,Hej dávej bacha." sykla jsem a otočila se na toho dotyčného. Byl to kluk s kudrnatými vlasy a tak krásně zelenýma očima, až se mi málem na místě podlomily kolena.
 

5 people judged this article.

Comments

1 Em Bow Em Bow | 11. june 2012 at 19:13 | React

Wow, wow, wow!!! ;DD Okamžitě, ale okamžitě další, je to úžasný ;))

2 Denn^^ Denn^^ | Web | 11. june 2012 at 20:29 | React

Ááá vrazila do Harryho !!! Prostě to nemůže být nikdo jinej, kudrnatý vlasy, zelený oči... ♥ Honem další! :D

3 Hipís Hipís | 12. june 2012 at 13:20 | React

Takže, máš nádherný layout :') Cher miluju a v kombinaci s tvým blogem to je uplně ásnfvdjbhs :D a líbí se mi jak píšeš :D líbí se mi způsob jakým je napsanej tenhle díl, a i když vím, že je to co teď napíšu otravný, tak honem honem dašlí :D

4 Eve Eve | Web | 7. august 2012 at 17:32 | React

To je naprosto úžasné! Už první díl mi vyrazil dech!:O♥
Ten začátek, máš zajímavé vraždící metody!:D Ne, je to opravdu pěkné!:)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement