I met you for a reason. - 1.díl

14. june 2012 at 19:17 | Márč |  I met you for a reason.
| Autor: Márč | Web: originiall.blog.cz | I met you for a reason. | 1.díl | 14. června 2012 |
,,To mluvíš na mě?" zeptal se kluk s přidrzlým úsměvem.
,,A na koho jiného? Tys do mě vrazil. Tak se koukej omluvit." vyjela jsem na něj. Teta byla už dávno u babičky a radši si nás nevšímala. Věděla, že se mnou jsou jen problémy a tak se jich nechtěla zúčastnit.


,,Pokud chceš omluvu, tak popros." zaculil se a já měla chuť mu jednu vrazit, až by se mu otočila hlava o sto osmdesát stupňů. Musela jsem se uklidnit. Z těmito lidmi jsem to měla vždycky těžký a tak se jim snažím vyhýbat. Vypadá to, že to moc nefunguje.
,,Popros? Vážně? Tak to bychom to měli jít vyřešit ven, co myslíš." nadzvedla jsem obočí a prokřupala si prsty, abych vypadal co nejdrsněji. Kluk nebo spíš hoch, podle toho jak se na mě pořád culil na mě mrkl.
,,Ale zlato. Já holky nemlátím a přišel jsem za pradědou a né za tebou. Takže promiň za všechno co jsem ti způsobil. Ať to bylo bolestivý hodně nebo málo." řekl a vzdálil se. Já se vítězně usmála a konečně se dostala k tetě a babče.
,,Steph, proč si na všechny tak milá?" pověděla ironicky teta a rozcuchala mi vlasy.
,,Ty víš, jak jsem to měla těžký v dětství. Stačí, když se mě někdo dotkne a jsem v depresi." vyspovídala jsem se a má příbuzná se podívala ustaraně. Babička seděla na vozíčku a dívala se na nás. Naštěstí, že byla hluchá. Nemusela slyšet náš rozhovor.
,,Steph? Pověz, jak se má Paul? Proč taky za mnou nepřijede?" zeptala se babička. Paul, tak takhle se jmenoval můj otec. Babča neví, že je po smrti. Má slabý srdíčko a tohle by neunesla a další smrt v rodině nemám zapotřebí. Už ne.
,,Vy víte, že má moc práce. Určitě by přijel, kdyby mohl" odpověděla co nejhlasitěji teta, aby ji babička slyšela. I když nebyla s ní moc příbuzná, nedovolila by, aby se této staré dámě něco stalo. Babička se na mého tátu vždycky ptala. Ta stejná otázka vždy, když sem s tetou naklušeme. Bylo to už unavující. Nejradši bych ji o tom řekla, ale tohle bych nikdy neudělala.
,,A co ty Stephanie. Zítra jdeš do školy, co? Uvidíš své kamarády." ach baby, kdybys tak věděla. Žádné kamarády nemám. Už od první třídy jsem byla ta černá ovce, kterou všichni bombardovali svými urážkami. Nejhorší bylo, když se můj táta zabil. To se mi všichni posmívali, že je sebevrah a, že budu po něm. No geny se nezapřou. Už podle toho, jak si ubližuji, je jasný, že to jednoho krásného dne dopadne se mnou zle.
,,No, už se nemůžu dočkat." nahodila jsem falešný úsměv, který dovedl babičku se taky usmát. Jak už jsem říkala, babče moc protéza nedrží, takže už jsem měla nachystané ruce, které by její krásné, umělé zuby zachránily. Naštěstí se nic nestalo a já si oddechla. Copak vy byste chtěli mít v ruce poslintanou protézu, ale je to sranda, když se koukaté, jak padá a padá.
,,Tak to je dobře." pověděla.
,,Paní Wate, musíte už jít na pokoj. Čekají na vás prášky." přišla k nám sestřička. Uchopila do rukou držáky u vozíku a odvážela ji od nás. My stačili zamávat, než se babča stratila v uličce.
,,Tak, to bychom měli. Teď pojedeme nakoupit a hurá domů." špitla teta, aby nás důchodci neslyšeli, protože jak se doslechnou o nakupování a slevách hned by jeli s námi. To už se nám taky jednou stalo a nepřála bych vám to.
Nasedla jsem do auta, tetička nastartovala a vyjeli jsem. Cestou se mi hlavou honilo, kdo byl ten kluk. Nikdy jsem ho v tomhle zapadákově neviděla. Možná byl nový. Musím uznát, že byl k sežrání. Tak hezkého kluka jsem neviděla od doby....no vlastně nikdy. Ty jeho oči. Bože, jako bych v nich viděla, já nevím oceán, les, jezero? Proč otom vlastně přemýšlím? Vždyť ho ani neznám a nebyl moc přátelský, takže nezájem. Zavrtěla jsem hlavou, abych přišla na jiné myšlenky.
Zastavili jsme u nákupního centra. Podrbala jsem si ruku, na které byl obvaz. Pod ním se skrývalo moje malé tajemství.
,,Pro co vlastně jdeme?" zeptala jsem se po chvilce procházení po obchodech.
,,No musíme ti koupit sešity. Něco k jídlu by se taky hodilo a určitě bychom mohli koupit nějaké oblečení co říkáš?" v tetiných očích se objevily jiskřičky. Ona strašně moc ráda nakupovala. To já jsem spíš měla ráda jiný věci. No vždyť víte, jaký mám na mysli.
,,Třeba by sis vybrala nějaké šatičky, co." zamrkala na mě a já jen protočila očima. Bože, jak já nesnáším šaty a hlavně nakupování.
 

2 people judged this article.

Comments

1 Em Bow Em Bow | 14. june 2012 at 19:33 | React

Krásný! ;)) Jsem zvědavá na pokračování, moc se těším :)

2 Denn^^ Denn^^ | Web | 14. june 2012 at 21:44 | React

To s tou protézou byla hodně vtipná scénka :D A taky ta s těma slevama :D Skvělej díl, těším se moc na další :)

3 Rachna. Rachna. | Email | Web | 15. june 2012 at 12:14 | React

Ježiši.. :D To je drzoun... fakt drzej :D Ale ta protéza mě dostala :D OPRAVDU :D LLN :D No ... jen tak dáál :D

4 Eve Eve | Web | 7. august 2012 at 17:41 | React

To je úžasný! Vážně dokonalé! Jak to píšeš! Vyráží mi to dech!♥:)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement