My little Dancer - 4.díl

4. may 2012 at 20:11 | Márč |  My little Dancer
| Autor: Márč | Web: originiall.blog.cz | My little Dancer | 4.díl | 4. května 2012 |
Stále se mě držela jako klíště. Její nehty se zarývaly do mého trička a zad. Cítil jsem se sní dobře, nechtěl jsem jí za každou cenu pustit a už vůbec jí takhle nechat samotnou.

Pochvilce se jí uvolnili ruce a popošla ode mě. Vzhlédla na mě a já znovu spařil její čokoládové oči, které mi vždy rozbušily srdce. Stáli jsem tam naproti sobě, nikdo z nás nepromluvil ani slovo, jen jsme se na sebe dívali. Uslyšel jsem, jak někdo zabouchl vchodové dveře a já stratil její oči, které se ode mě odvrátily. Rozeběhla se po schodech, div z nich nespadla ,,Oliv" zakřičela na osobu, která zrovna přišla do domu. Byla to její starší sestra. Šel jsem za nima dolu. Sam držela svojí sestru v objetí. Když mě její sestra uviděla, vyjekla ,,Proboha ty jsi -, ty jsi -" ukazovala na mě prstem a její ústa byla dokořán. Já se jen usmíval a vždy koutkem oka zavadil o Samantin výraz. Byla šťastná, opravdu toho museli zažít hodně a to, že její sestra je na vozíčku tu situaci nijak neusnadňovalo. Olivia stále měla ruku před sebou a nemohla uvěřit vlastním očím. Vzpomněl jsem si, že mi Sam říkala o tom, jak si její sestra přála tancovat s celebritama ve videoklipech a právě ta autonehoda jí to přání vzala. Sam chytla sestřino rameno ,,Oliv, poprosila jsem tady Nialla, aby tě navštívil" řekla jí do ucha a stále se usmívala. Olivia dala konečně svou ruku dolu. Rázem se její ruce chytli kol u vozíku a popostrčila je směrem ke mně. Já se k ní nahnul a objal jí. Jako Sam, tak i teď její sestra se zarila do mých zad nehty. Díval jsem se na Samantu, která měla stále ten roztomilý úsměv a když si všimla, že na ní koukám, rozzářila se ještě víc. Byla ráda, že její sestra je po dlouhé době šťastná. ,,Držím Nialla Horana. Splnil se mi jeden z pěti snů" vyjekla a konečně mě pustila ,,Z pěti? Můžu se zeptat co jsou ty další čtyři?" zajímalo mě ,,Obejmout další kluky z One Direction" zaculila se na mě ,,Oliv" přistoupila k ní Sam a uchopila do rukou držáky, které byli u vozíku ,,Ráda jsem tě viděla" zámavala mi Olivia, když jí sestra pomohla do kuchyně. Zaslechl jsem, jak někdo vyndává talíř a pokládá ho na stůl. Když všechno utichlo, vrátila se ke mně Samanta ,,Víš Oliv je dost zvláštní" zasmála se ,,V čem jako?" podrbala se na rameni ,,Je jí skoro dvacet, ale pořád vás poslouchá, jakoby byla puberťačka" musel jsem se zasmát i já. ,,Asi vás začnu víc poslouchat" dodala a stále měla na tváři úsměv ,,Proč?" zajímalo mě ,,Protože se teď kamarádím s tebou" bouchla mě jemně pěstí do ramene ,,Ale to nás přece nemusíš poslouchat" chtěl jsem jí oplatil pěst ,,Jenže já chci" než jsem jí stačil něžně bouchnou do ramene, vzala mou ruku. Povolil jsem jí a ona propletla naše prsty. ,,Seš úžasnej kluk Nialle. Jsem ráda, že si můj kamarád" zaskočila mě, ale taky potěšila. Byl jsem rád, že můžu být její přítel. ,,Podíval jsem se na hodiny, které vyseli na chodbě ,,Už je docela pozdě. Měl bych raději jít" stiskla pevněji mou ruku ,,Dobře. Možná ti v nejbližší době zavolám" ušklíbla se a pustila mou ruku ze svého sevření. Otevřela dveře a já jimi prošel na ulici. Zamával jsem jí a ona mě. Zabouchla za sebou dveře, ale viděl jsem jak mě sleduje z okna.

***

Bylo kolem jedenásté večer, když mi začal vybrovat telefón na nočním stolku. Vzal jsem ho do ruky a ani se nepodíval kdo mi volá ,,Ano?" řekl jsem automaticky ,,Ahoj" vyšlo z mobilu a já poznal, že je to Sam ,,Copak? Děje se něco?" sedl jsem si na postel a protáhl záda ,,Ne nic se neděje. Jenom nemůžu usnout. Doufám, že jsem tě nevzbudila" promnul jsem si osplalé oči ,,Nevzbudila" zívl jsem si ,,Zdál se mi hrozný sen" špitla, div jsem jí zaslechl ,,Co se ti zdálo?" zajímalo mě ,,O té autonehodě. Všechno se mi to vrátilo" uslyšel jsem tichý vzlykot. Měl jsem sto chutí se obléknout a jít za ní ,,Počkej" hrabal jsem po pokoji, abych našel čisté tričko ,,Na co?" zeptala se ,,Přijedu za tebou" konečně jsem ho našel ,,Nikam nejezdi. Ještě se ti něco stane." z jejího hlasu jsem poznal, že se bojí. Nevím jestli o mě, ale radši jsem zahodil tričko a sedl si znovu na postel ,,Fajn zůstanu doma" prohrábl jsem si své blonďaté vlasy ,,Díky bohu" vzdychla ,,Tak co teď?" usínal jsem v sedě a podíval se na hodiny, které ukazovali půl dvanáctou ,,Povídej si se mnou. Prosím" řekla a já nemohl odmítnout. Náš rozhovor se protáhl. Smali jsme se a povídali si. Skončili jsme až k ránu, když jsem jí už v telefonu nezaslechl. Bylo jasné, že usnula. Ukončil jsem rozhovor a mé víčka se zavřela.
 

1 person judged this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement